Obraz

Obraz je velmi chytrá komedie o světě mužů, jejich ambicích, bolestech, a hlavně o jejich přátelství. Dlouholetým přátelstvím tří čtyřicátníků otřese moment, kdy si jeden z nich pořídí přehnaně drahý obraz – bílé plátno bez rámu. Vzájemné vztahy mužů pak musí projít zkouškou, díky níž se všichni zúčastnění dozví pravdu o sobě samých. Yasmina Reza tak ukazuje, jak velkým zdrojem emocí může být bílá plocha.

Yasmina Reza (1. května 1959) se narodila v Paříži v národnostně smíšené židovské rodině. Její otec pochází z Iránu (má však ruské kořeny, neboť jeho rodina utekla z Moskvy, když se bolševici dostali k moci), matka pochází z Maďarska. Studovala na Sorbonně a posléze v divadelní škole Jacquese Lecoqa. Svou životní dráhu začínala jako herečka. V roce 1987 napsala svůj vůbec první dramatický text Hovory po pohřbu (Conversation apres un enterrement), za který získala prestižní Molièrovu cenu za nejlepší hru. Tím se začala její úspěšná autorská dráha, završená zatím její nejslavnější a nejhranější hrou Obraz (Art, 1994), která získala četná ocenění na celém světě (ve Francii to byla opět Molièrova cena v roce 1995) a byla přeložena do třiceti pěti jazyků. Za své hry Obraz a Bůh masakru (Le dieu de carnage,2006) získala prestižní ceny Laurence Olivier Award a Tony Award. Její hra Bůh masakru byla úspěšně zfilmována (režie: Roman Polanski). Za scénář k filmu obdržela Yasmina Reza Cenu César za nejlepší scénář. O filmová práva na hru Obraz se ucházel i slavný herec Sean Connery, Reza mu je však neprodala. Ve Francii je také vnímána jako velmi úspěšná prozaička. V nakladatelství Fra vyšel v českém překladu její románový debut Zoufalství (Une dèsolation,1999) a její novější román Adam Haberberg (2003).

Příroda není povrch, ale hloubka. A barvy jsou výrazem této hloubky na povrchu – stoupají ze základů světa.

Paul Cézanne

Barvy mají vyjadřovat „šok“, jímž velkolepé divadlo přírody působí na naše smysly.

Henri Matisse

Věci nám dávají všechno, jejich zobrazení nám však už nedává nic.

Piet Mondrian

Není možné věci zobrazovat. Je třeba do nich vniknout. Zobrazit v nich sám sebe.

Georges Braque

Nic jsem nevynalezl. Cítil jsem pouze sám v sobě noc, z toho jsem odvodil cosi nového, co jsem nazval suprematismus. To se pak vtělilo v černou plochu, představující čtverec.

Kazimír Malevič

Uklízečka vyhodila do koše moderní umění, prý „jen dělala svou práci“

Uklízečka v italském Bari ve středu nevědomky vyhodila do koše dvě instalace moderního umění, které měly být součástí expozice v tamní galerii. Žena znehodnotila například dílo, jež se skládalo z kousků sušenek, uvedl server listu The Daily Telegraph.

Ženy se zastal šéf úklidové firmy Lorezo Roca. Médiím řekl, že „jen dělala svou práci“, když si myslela, že dvě umělecká díla jsou jen nepořádkem, který po sobě zanechali tvůrci výstavy.

Jedním z děl, které uklízečka vyhodila ve středu ráno před otevřením výstavy, byly kousky sušenek rozsypané po zemi, uvedli organizátoři akce. Detaily o druhém díle nesdělili.

Úklidová firma podle svého šéfa uhradí vzniklou škodu, která je odhadována na deset tisíc eur (270 tisíc Kč), ze své pojistky.

Jak uvedl The Daily Telegraph, italská uklízečka není prvním, kdo nepoznal moderní umění. V roce 2001 vyhodila úklidová četa v Londýně dílo slavného umělce Damiena Hirsta, které se skládalo z popelníku, hrnků od kávy, prázdných pivních lahví a zmuchlaných novin.

S nepochopením se v roce 1999 setkalo i konceptuální dílo britské umělkyně Tracey Eminové s názvem „Moje postel“. Když ho viděl jeden ze sponzorů muzea, v němž bylo vystaveno, myslel si, že se stalo terčem vandalů a postel ustlal.

čtvrtek 20. února 2014, 16:17