Předposledním titulem sezóny je drama Historka o sv. Magdě současné německé autorky Johanny Kaptein. Magda je žena, kterou vídáme každý den. Možná je to podivínka, co se den co den smutně cpe dortem v cukrárně, nebo je to dívka sedící vedle vás ve vlaku či autobuse, nebo jste ji zrovna minuli na ulici. Nezpomalíte a nezeptáte se proč je smutná, proč se neusmívá, co se jí stalo. Ale kdybyste to udělali, možná se dozvíte, že ačkoli není její osud příliš originální, je děsivější a absurdnější než z amerického bijáku. Občas je i hořce zábavný, ale smích se k její situaci nehodí. Je to totiž příběh násilí na ženě, který se přelévá v otázku společenského útlaku žen jak ze strany mužů, tak ze strany žen samotných. Hra získala v roce 2005 prestižní německou cenu Stücktpreis der Schaubühne Berlin. Zaujala jak tématem, tak svou formou. Repliky nejsou přiřazené postavám a všichni povětšinou o Magdě jen mluví, nehrají ji. Každý má na její jednání názor, jakoby si neuvědomoval, že se může hravě ocitnout v identické situaci. V režii Tomáše Loužného, který je jednou z mladých nadějí českého divadla, nás čeká nevšední sonda do vztahů, které jsou tak trochu zvrácené.
Inscenace je součástí nabídky Klubu mladého diváka Ostrava.
Johanna Kaptein (*1973, Hamburk) je uznávaná německá autorka rozhlasových a divadelních her, která se věnuje i prozaickým textům. Vystudovala scénické psaní na Universität der Künste a v roce 2006 byla pozvána na tvůrčí pobyty do londýnského Royal Court Theatre a vídeňského Burgtheatru. O rok později získala Stipendium Thomase Bernharda a jednu sezónu působila jako domácí autorka v divadle v Karlsruhe. V současnosti žije v Berlíně a její hry se s úspěchem uvádějí po celé Evropě.
Její prvotina Historka o sv. Magdě (Die Geschichte von St. Magda) získala v roce 2005 prestižní ocenění Stückepreis der Schaubühne Berlin a byla uvedena jako scénické čtení v roce 2006 v rámci festivalu F.I.N.D., téhož roku získala její rozhlasová verze cenu Ganz Ohr rozhlasové stanice NDR. V roce 2007 měl text svou činoherní premiéru v Badisches Staatstheater Karlsruhe a druhého uvedení se hra dočkala v březnu 2012 v Städtisches Theater Chemnitz.
Hra, v níž se postupně odkrývá příběh ženy, která se stala vražedkyní, je sice rozepsána do replik, ty však nejsou přiřazeny ke konkrétním mluvčím. Je tedy jen na inscenátorech, mezi kolik herců dané repliky rozdělí. Tato odvážná kompozice mimo jiné zdůrazňuje, že na jevišti se „pouze“ vypráví příběh o Magdě, v žádném případě nejde o záznam objektivní historie. Herecké dialogy mají ráz maloměstského tlachání a pomlouvání, ožívají v nich různé hodnotové stereotypy, které jsou bohužel běžné i v našem sociálním prostředí. Pokud má holka krátkou sukni, tak si o znásilnění říká, nebo ne? Anebo, co znamená ne? Opravdu ne? Ta krátká sukně říká víc, ne?
Takže, jak si žijeme?
Pouze mizivé procento z 12.000 spáchaných znásilnění za rok v ČR je oznámeno. Tři čtvrtiny pachatelů trestného činu týrání osoby žijící ve společném obydlí odcházejí od soudu s podmíněným trestem. Až o padesát procent vzrostlo domácí násilí během první vlny covidových opatření. Dobrotivý Bože, už žádný covid!
A jak se soudíme?
Začalo to jako dobrovolný sex, pak ale žena změnila své rozhodnutí, bránila se a důkazem jejího nesouhlasu byly modřiny, které muži způsobila. „Soud to však nakonec uzavřel tak, že mu to nedala dostatečně najevo a on si to v tu chvíli nemusel uvědomit, a zprostili ho,“ popisuje advokát David Oplatek jeden z případů, které řešil. Pražský právník už přes deset let pomáhá obětem sexuálního násilí a jedna z mnoha jeho zkušeností ukazuje, že případy, které se dostanou k soudům, jsou často mnohem složitější než „ukázkové“ znásilnění s jasnými důkazy a svědky.
A bude líp?
Ne znamená ne. To je nová definice znásilnění, o které vedlo ministerstvo spravedlnosti dlouhou expertní diskuzi i politickou debatu. Znásilnění si nikdo zažít nepřeje, přesto má podle průzkumů tuhle zkušenost každá desátá žena. Většina lidí ho má spojené s tím, že oběť přepadne někde v parku neznámý pachatel. Často ale bývá pachatelem znásilnění někdo z okruhu známých či rodiny.
Za znásilnění by nově měla být považovaná každá soulož, se kterou jeden z účastníků nebude souhlasit. „Po vzoru zahraničních úprav navrhujeme trestný čin znásilnění omezit pouze na soulož a jiný pohlavní styk provedený obdobným způsobem. Méně závažné sexuální praktiky budou vyčleněny do samostatného nového trestného činu sexuálního útoku,“ informovala ministryně obrany Jana Černochová. Podle novely je možné nesouhlas projevit nejen slovně, ale také gestem, pláčem nebo zaujetím obranné pozice. Počítá se i s bezbranností oběti, kdy není schopna projevit svou vůli třeba kvůli nemoci, spánku, duševní poruše či silné opilosti.
O zákoně se vedla dlouhá debata. Například zmocněnkyně pro lidská práva nesouhlasila s navrženou definicí bezbrannosti. V návrhu zákona byl použitý termín „disociativní porucha“. Kritici poukazovali na nevhodnost úvahy, že by oběť znásilnění ztuhla v důsledku nějaké poruchy. Paralyzované oběti v době útoku žádnou poruchou netrpěly a na extrémní stres zareagovaly přirozeně. Proto se v zákoně nehovoří o poruše, ale o „silném ochromujícím stresu“.
Ministerstvo ustoupilo také v tom, že použití zbraně povede jak u sexuálního útoku, tak u znásilnění k vyšší trestní sazbě. Sexuální nátlak byl navíc zařazen mezi činy, jejichž nepřekažení je trestné.
Ke změně definice znásilnění v posledních letech přistoupilo šestnáct evropských států. Koncept „ano znamená ano“ uplatňuje Malta, Chorvatsko, Kypr, Řecko, Španělsko nebo Slovinsko. Koncept „ne znamená ne“ platí v Lotyšsku, Dánsku, Lucembursku, Belgii, Německu nebo Švédsku. Francie či Rakousko zůstávají u definice znásilnění založené na násilí či pohrůžce.
A co na to ženy?
Proti domácímu a sexualizovanému násilí a nízkým trestům za tyto činy bojuje u nás například Lucie Hrdá – advokátka, která se specializuje také na rodinné právo. Vede úspěšnou advokátní kancelář, která se jako jedna z mála v Česku zaměřujeme na tuto problematiku. V Koulí podcastu Hrdá například uvedla, že pro oběti sexuálního a sexualizovaného násilí je často lepší, když policii událost nenahlásí. Policejní a soudní procesy jsou podle ní v Česku špatně nastavené a pro oběti mohou znamenat další újmu. Stejně tak Hrdá odrazuje od nahlašování násilné události přátele, rodinu a okolí oběti, aby byla zachována její svobodná vůle a autonomie.
V současnosti byla každá třetí žena u nás obětí sexualizovaného nebo domácího násilí. Každá šestá dívka a každý desátý chlapec zažili sexuální obtěžování. Každé čtvrté dítě žije v rodině, kde se odehrává domácí násilí. A každý člověk ve vašem okolí s tím má nějakou zkušenost.
Obětem domácího násilí můžou pomoci například mobilní aplikace a webové stránky Bright Sky, které u nás (po britském vzoru) fungují už čtvrtým rokem. Stojí za nimi Nadace Vodafone společně s Centrem pro ženy ROSA, policií a ministerstvem vnitra, ambasadorkou české aplikace je herečka Ester Geislerová. Oběti násilí se můžou díky aplikaci bezpečně radit s odborníky z řad specializovaných terapeutů i policistů. Nadace Vodafone pořádá i workshopy a školí odborníky, kteří s oběťmi domácího násilí pracují. Ve Velké Británii funguje Bright Sky od května 2018, do telefonů si ji tam stáhlo přes šedesát tisíc lidí.
Již zmíněná ROSA – centrum pro ženy patří k neziskovým organizacím, které u nás nejdéle poskytují komplexní pomoc obětem domácího násilí. V roce 1998 získala prostor pro zřízení azylového bydlení a zároveň otevřela poradenské centrum. O pět let později se díky grantům profesionalizovala a mohla zaměstnat specializované pracovnice, do té doby fungovala na bázi dobrovolnictví. ROSA také iniciovala vznik Koordinačního kruhu prevence násilí na ženách – jednoho ze dvou volných sdružení v Česku, která se zabývají touto problematikou. Také stála u vzniku druhého volného sdružení Koordona, ve kterém je i v současnosti jednou z členských organizací. Na konkrétních projektech spolupracovala s dalšími organizacemi a také koordinovala celostátní mediální kampaň proti domácímu násilí (2003).
V Ostravě od roku 2021 působí ženská svépomocná skupina Adriana, která je otevřená všem lidem se zkušenosti se sexuálním násilím bez ohledu na jejich gender.
Předposledním titulem sezóny je drama Historka o sv. Magdě současné německé autorky Johanny Kaptein. Magda je žena, kterou vídáme každý den. Možná je to podivínka, co se den co den smutně cpe dortem v cukrárně, nebo je to dívka sedící vedle vás ve vlaku či autobuse, nebo jste ji zrovna minuli na ulici. Nezpomalíte a nezeptáte se proč je smutná, proč se neusmívá, co se jí stalo. Ale kdybyste to udělali, možná se dozvíte, že ačkoli není její osud příliš originální, je děsivější a absurdnější než z amerického bijáku. Občas je i hořce zábavný, ale smích se k její situaci nehodí. Je to totiž příběh násilí na ženě, který se přelévá v otázku společenského útlaku žen jak ze strany mužů, tak ze strany žen samotných. Hra získala v roce 2005 prestižní německou cenu Stücktpreis der Schaubühne Berlin. Zaujala jak tématem, tak svou formou. Repliky nejsou přiřazené postavám a všichni povětšinou o Magdě jen mluví, nehrají ji. Každý má na její jednání názor, jakoby si neuvědomoval, že se může hravě ocitnout v identické situaci. V režii Tomáše Loužného, který je jednou z mladých nadějí českého divadla, nás čeká nevšední sonda do vztahů, které jsou tak trochu zvrácené.
Inscenace je součástí nabídky Klubu mladého diváka Ostrava.
