Povedená novinka Komorní scény Aréna

Na úvod sezony připravila Komorní scéna Aréna v sobotu 22. října premiéru novinky s názvem Tohle není Višňový sad. Jak už samotný název napovídá, inscenace tematizuje čechovovské téma a publiku velmi osobitým způsobem představuje poetiku tohoto divadelního autora.

Výsledek je volným propojením tří aktovek Antona Pavloviče Čechova – Labutí píseň, Medvěd a Námluvy. První ze jmenovaných textů představuje stárnoucího herce Světlovidova, který se probouzí pro propité noci po svém posledním představení a bilancuje tvůrčí i osobní život. Se stále větší silou je uchvacován vzpomínkami na ztvárněné role. Nakonec přemluví kolegy, aby s ním ještě jednou zahráli dvě oblíbená představení. První, Medvěd, vypráví drobný příběh o absurdním milostném vzplanutí mezi nerudným statkářem a jeho dlužnicí, přísně držící smutek po smrti zesnulého manžela. Ve druhém příběhu s názvem Námluvy se pak setkáváme s jiným překvapivým namlouváním, kdy musí láska a zalíbení soupeřit s malicherným sporem o pozemky a kvalitu psů.

Dramaturgická skladba Tomáše Vůjtka, který také Čechovovy texty pro uvedení v Komorní scéně Aréna přeložil, funguje bez chyby a poskytuje celému tvůrčímu týmu prostor pro vytvoření soustředěné, vtipné, komorní podívané. Inscenace zdařile propojuje momenty odkazující na důležitá (a pravidelným návštěvníkům divadel) známá Čechovova díla, což může být pro publikum této ostravské scény velmi přitažlivé. Zároveň se nejedná jen o intelektuální hříčku, i divák neznalý všech kulturních odkazů si vychutná to, co je v Čechovových hrách bytostně uloženo a tvůrcům se daří na jevišti představit – vtipný, satirický pohled na každodenní malá témata obyčejných lidí hledajících lásku, propadajících malichernosti, lakotě nebo sobectví. V ironickém náhledu, s překvapivými momenty a s nesmlouvavou upřímností.

Jedná se o výsostné herecké divadlo. Ačkoli obsazení čítá pouze tři aktéry, každý z nich zanechává výraznou stopu. Všem se daří velmi jednoduchými prostředky výrazně odlišit různé postavy, jež v jednotlivých aktovkách ztvárňují. Vladislava Georgieva zdobí naprosto koncentrovaný výkon nejprve v roli stárnoucího herce Světlovidova, jeho alkoholické probuzení představuje nikoli s nařvanou pseudoslovanskou vehemencí, ale naopak s uměřeným nadhledem, vtipem a osobním pohnutím. V obou rolích namlouvajících mužů uplatňuje svoji schopnost precizní povahové charakteristiky (někdy výrazným gestem, jindy jen typickým držením těla) a důkladného průběžného jednání v situaci.

Renáta Klemensová zaujme v obou rolích namlouvaných žen. Herečka dokáže uplatňovat schopnost ostrých hereckých střihů, což na malém jevišti, jímž Aréna disponuje, udržuje napětí. Renáta Klemensová zvládá hereckou polohu trošku přihlouplé a bezprostřední dcery statkáře, která musí trvat na svém, přestože ví, že kvůli tomu možná přijde o ženicha, stejně jako roli hrdé majitelky panství, v jejímž smutku ji překvapí vlastní zalíbení v neurvalém návštěvníkovi, který přijel vybrat dluh od zesnulého manžela.

Milan Cimerák nejcitelněji akcentuje ve svých rolích nadsázku, v některých momentech propukající až v grotesku. Zároveň se mu daří nalézt adekvátní hranice, takže nesráží jednotlivé situace trapnou a povrchní komediálností. Dokáže přesně akcentovat jednotlivé motivy ve svých replikách, takže divák jeho postavu může vnímat v plnosti a ne jen jako komediální parodii.

Podstatnou měrou se na povedeným výsledku podílí další člen tvůrčího týmu. Takto subtilní herecká práce vyžaduje velmi přesnou režii, což se v tomto případě Romanu Polákovi podařilo. Je rovněž autorem scénografického řešení, což se v tomto případě nabízí, protože scéna je vlastně jednoduchá, téměř prázdná, s jedním výrazným výtvarným gestem (které se v průběhu ukáže), slouží výhradně herecké akci. Je to scénografie nápadu, nikoli efektu. Postavy se tak mohou stát velmi živoucími, současně díky ostrým střihům v hereckých projevech udržují herci nadhled nad svými postavami. Důmyslnou překvapivost Čechovových situací dokázal režisér přenést na jeviště ve velmi poutavé herecké souhře.

Inscenace s možná trochu záhadným názvem Tohle není Višňový sad je ve výsledku povedeným divadelním zážitkem, který si vychutná každý divák, který vyhledává soustředěné herecké divadlo v komorním prostoru, bez vnějškových efektů. Zaujme velmi přesným, ironickým vystižením čechovovské poetiky a postavami, které uměl tento autor s bravurou napsat.

Adam Gold, Magazín Patriot