Historka o sv. Magdě jako přerývaný hovor žen

Novou inscenací v divadle Komorní scéna Aréna je německé drama HISTORKA O SV. MAGDĚ Johanny Kaptein (1974), autorky řady oceněných dramat, rozhlasových her a próz. Text jejího debutu je rozepsán do replik beze jmen, takže v ní může vystupovat různý počet žen, ale i mužů. V Aréně slyšíme hlasy čtyř hereček v programu označených číslo jedna až číslo čtyři, doprovázených přítomností baletky, z jejichž mnohohlasého a navzájem přerušovaného proudu dialogů se skládá vyprávěný příběh titulní mladé ženy. Ta naivně vložila svůj osud do mužských rukou a provází jej fyzické i psychické násilí, které stále podstupuje. Premiéra se uskutečnila v režii Tomáše Loužného dne 16. března 2024.

Divákům je otevřena prázdná scéna Jána Tereby, s béžovým parketem a vzadu velkou zrcadlovou plochou s baletní tyčí, nasvětluje ji 21 svislých kuželových těles. V pozadí se na zemi rozcvičuje žena, která nepromluví, později cvičí u tyče, převleče se do světlých šatiček a tančí. Z obou stran parketu stojí vždy dvě ženy, míchají si kávu a začíná jejich hovor. Procházejí scénou, zajdou i za dveře v pozadí a nakonec vystoupají na horní ochoz a přitom mluví o Magdě, o sobě i o věcech kolem, střídavě rozprávějí jako muži, přitom jejich hovor má přerušovaný, rozbíhavý a pomlouvačný charakter. V průběhu děje jedna z nich přitáhne velký kříž s Kristem a později kbelík s blátem, jímž se pomaže. A nakonec je baletka zavěšena za pás na hák a připomíná tak kus masa v řeznictví…

Z hovorů se dozvídáme, že Magda ve vesnici kdysi žila, prodávala tu spodní prádlo a chodila s ženatým mužem, který ji opustil. Odjela do blízkého města, kde se opila a byla zneužita cizím mužem k orálnímu sexu a seznámila se s vdovcem, jehož žena zemřela při autonehodě. Vrátila se s ním zpět do vesnice, vzala si tohoto řezníkova syna, po svatbě je řezníkem znásilněna. S manželem jde na procházku k moři, kde shodí muže z útesu, poté se klidně vrací do cukrárny, kde s chutí sní dort. To je stručná historie ženy pro její naivitu ironicky nazývanou svatá Magda, ale je tu ještě jeden důvod, proč autorka dala své hrdince tento přídomek. Může to mít totiž také význam padlé a očištěné ženy, jaká byla Ježíšova družka Marie Magdalena, protože i naše hrdinka je padlá, ve vleku mužů a obětí jejich násilí, ale slyšíme, že se očisťuje a oprošťuje.

Sv. Magda je německé drama, básnivé a současně zdánlivě suché, věcné a chladné, avšak uvnitř intenzivní a záhadné, nedozvíme se s jistotou, co se stalo, slyšíme o tom protichůdné zprávy a domýšlíme se. Útržky monologů a dialogů zní v uších, naznačují  a matou diváka, který si z nich musí dění rekonstruovat. Slyšíme řeči sdílené ženami i jako muži pohrdajícími poníženou a zhanobenou ženou, jež se třeba kvůli opilosti nebo strachu nebránila. Z náznaků je zřejmé, že vyzněním hry má být protest proti násilí na ženách projevující se fyzicky i psychicky, proti násilí trpěném ženami od nepaměti.

Mladý režisér Tomáš Loužný odvážně uchopil náznakový a experimentální text HISTOREK O SV. MAGDĚ a s pomocí zkušených  hereček scelil do dramatického tvaru. Klíčový je pro drama výrazný, proměnlivý a odstíněný projev všech čtyř, elegantně oblečených a noblesně vystupujících Renáty Klemensové a Terezy Cisovské a také podle současné nedbalé módy vystrojených a přímočařeji hrajících Anny Čonkové a Michaely Bajgarové, jejichž výkony od inscenace k inscenaci rostou. V jejich stínu se pohybuje tanečnice Julie Svitičová j.h. Výsledkem je sugestivní dojem, který dlouho a silně v paměti doznívá.

Milan Líčka, i-divadlo.cz