Recenze na Komáry (ostravan.cz)

17. 10. 2021

Komorní scéna Aréna v sobotní premiéře uvedla inscenaci hry Lucy Kirkwoodové Komáři.

Jeden z nejoceňovanějších hereckých souborů v České republice v ní opět dokázal, že když se spojí kvalitní text s citlivým inscenačním pojetím a když herci vědí, co hrají a proč to hrají, musí vzniknout představení, které si říká o ty nejvyšší pocty.

Jste žena, žijete na planetě Zemi a jste absolutní špička svého vědeckého oboru, uděláte dokonce světový objev, který posune vědění lidstva o obrovský kus dopředu, ale vavříny získá někdo jiný. Jste další člověk, žena, která naplní svůj ženský úděl a přivede na svět dalšího člověka. Stanete se v tom okamžiku matkou, ale nikdy nenajdete cestu k porozumění a souladu se svým dítětem. Jste další žena a o své dítě přijdete částečně vlastním zaviněním. Skoro vás to zničí, ale sílu k přežití vám dá schopnost soucítění s jinými. Přežijete, ba dokonce dostanete šanci přivést na svět dalšího potomka.

Ve hře Lucy Kirkwoodové Komáři jsou tyto tři bytosti hlavními postavami.  V prvním případě je to Karen, matka a vědkyně, která už je stará a má Alzheimerovu nemoc, ve druhém její dcera Alice, také vědkyně a matka poněkud zvláštního syna, kterému nerozumí a se kterým je v neustálém konfliktu, a ve třetím případě je tu další, mladší dcera Jenny, obyčejný a zároveň velmi neobyčejný člověk, žijící obyčejný, nicméně přece jen nadějný život. To je rámec příběhu lidstva, který Kirkwoodová napsala, lidstva, ve kterém se jedinec snaží stále něco dobývat, něčeho dosahovat. A nejlépe toho, že se stane dalším stvořitelem nového vesmíru. Netuše, že ten nový vesmír je možná v děloze těhotné ženy.

Na jedné straně život lidského jedince, na druhé lidstvo, hledající božskou fyzikální částici, která dává hmotnost částicím ostatním a tím utváří vesmír.

To jsou dva komáři, které Kirkwoodová poslala do letu střemhlav proti sobě, do letu, který končí čelní srážkou, přinášející možná nový „velký třesk“. Chcete být při tom? Běžte do Komorní scény Aréna. Přesvědčíte se, že jsme v Kirkwoodové vidění komáry všichni, komáry, kteří letí proti sobě namísto toho, abychom jako lidé letěli se svými bližními vedle sebe ke svému společnému cíli: prožít těch pár okamžiků věčnosti proměněných v náš život na planetě život v souladu a v lásce se svými bližními, což je pravděpodobně pravý smysl života. Když po nás zůstane navíc něco krásného, byť by to bylo pár akordů krásné hudby, je takový život naplněn.

Hra Lucy Kirkwoodové je skvělá. Nabízí postavy, které nejsou černobílé, se kterými se můžete v jedné chvíli ztotožnit a v následující s nimi zásadně nesouhlasíte. Když se taková předloha setká s režisérem a dramaturgem, kteří vědí, co její inscenací chtějí říct, a dokáží to říct, když se takový režisér (režisérka) při společné práci skutečně a doslova setká s herci, kteří vědí, co hrají a proč to hrají (slova režisérky inscenace, viz rozhovor v Kateřinou Duškovou, Ostavan.cz 15. 10. 2021), je výsledek nabíledni.

Režijně-dramaturgický tandem inscenace tvoří režisérka Kateřina Dušková a dramaturg Tomáš Vůjtek. Scénu, která je symbolem prostoru, ve kterém se odehrává lidský život obklopen vesmírnými silami, vytvořil Pavel Kodeda. Sférickou hudbu pro inscenaci napsal a převedl do zvukové podoby Darek Král. Kostýmy jsou dílem Romana Šolce.

Režisérka Kateřina Dušková vložila do inscenace strhující tempo, které běží od prvního okamžiku a navzdory přestávce i ve druhé části jako skvěle promazaný stroj. Dokladem jsou režijně propracované bleskové přestavby mezi jednotlivými scénami i odchody a přechody postav z jedné situace do druhé. To, jak režisérka dovedla ve spolupráci s herci vdechnout každé postavě životní úděl dojímající a vtahující publikum do děje natolik, že se v některých okamžicích představení snad každý divák cítí být členem rodiny zápasící o lepší soužití, je obdivuhodné.

Stárnoucí vědkyni a matku obou sester Karen hraje Alena Sasínová Polarczyk. Složitý herecký úkol zahrát ženu, která už skoro nic nemůže, a přitom byla kdysi mladá, krásná, úspěšná a dnes už si na to jen s obtížemi dokáže vzpomenout jen v prchavých okamžicích, zvládá herečka s velkou bravurou.

Její starší dceru Alici hraje Tereza Cisovská. Co Alici dal osud v oblasti exaktního myšlení, to jí vzal ve schopnosti empatie a skutečného vnímání jiných. Zoufalý pláč Alice v okamžicích marného hledání vnitřního doteku se svými bližními je v podání Cisovské naprosto věrohodný a charakterizuje celý Alicin život.

Role mladší sestry Alice Jenny byla svěřena Zuzaně Truplové. Zdánlivý dívčí fracek se před očima diváka v nádherném hereckém oblouku mění v ženského reprezentanta lidskosti. Vrcholný herecký výkon Zuzany Truplové si říká o nominace na nejvyšší herecká ocenění.

Totéž platí o Marku Cisovském, který hraje Bosona, postavu ztělesňující fyzikální částici, v jejímž dalším výkladu se však nabízí i možnost nazvat ji stvořitelskou silou a komentátorem vesmírného bytí zároveň. Hercovo umění jednat slovem, mnohokrát oceněné, je tu zase a Boson Marka Cisovského je další nezapomenutelnou uhrančivou až démonickou postavou, jak jsme u tohoto herce zvyklí.

Henriho, francouzského Švýcara a momentální známost Alice, ztělesňuje Milan Cimerák. Vkládá do své postavy velkou energii, přesvědčivě hraje nesouhlas s některými životními postoji a postupy obou sester.

Možnost vytvořit postavu Natalie, reprezentantky nelítostného mládí, dostala Kristýna Panzenberger Krajíčková. Mladá herečka ukazuje velký talent a je zřejmé, že její Natalie bude v průběhu repríz ještě růst k takové přesvědčivosti a věrohodnosti, kterou mají postavy ostatní.

Že je Komorní scéna Aréna absolutní špičkou hereckého divadla v České republice, to už se ví pěknou řádku let. Že členové jejího hereckého souboru jsou jedna velká herecká individualita vedle druhé, to se ví také, neboť bez toho by neplatila definice předchozí. Když se však v představení hraném těmito herci objeví nová posila a je přinejmenším rovnocenným partnerem, to už tak obvyklé není. To je případ Vlastimila Burdy, staronového člena Komorní scény Aréna, který se po krátkém intermezzu prožitém mimo Ostravu, odkud odešel na pražskou DAMU, nyní vrátil, aby se ukázal v nejlepším světle v roli mírně handicapovaného Luka, syna Alice.

Burdova práce s průběžným chováním postavy je přímo metodickou ukázkou, jak to má vypadat, když herec na sebemenší okamžik nevypadne z role. Jeho mimická práce je obdivuhodná, je tu hra celým tělem, mluvní projev je v naprostém souladu v povahou a charakterem postavy. Skvělý výkon.

V epizodních rolích Helois, reportérky a policistky vystupuje Viktoria Pejková. Herečka poctivě odevzdává postavám všechno, co potřebují, aby splnily svůj úkol v inscenaci.

Inscenace hry Komáři se řadí po bok těm nejúspěšnějším, se kterými Komorní scéna Aréna získávala nejvyšší ocenění v anketách kritiků i v divácké oblíbenosti. Uvidíme, zda se tato úspěšnost bude i v jejím případě opakovat. Nakročeno k tomu má velmi rázným způsobem.

Ladislav Vrchovský, 17.10.2021, ostravan.cz

Recenze na Komáry (artikl)

5. 12. 2021

Krize rodiny je stejně záhadná jako vznik vesmíru. Přírodní a technické vědy se stávají často terčem mnoha společenských debat, ale také konspiračních teorií. Kde je vlastně pravda? A lze se jí ve výsledku skutečně dobrat?

Děkujeme!!!

2. 12. 2021

Tímto VELICE DĚKUJEME pánovi, který se jal na dnešním Konci hry bleskově uhasit nenadále vzniklý požár, a byli bychom moc rádi, kdyby se nám přihlásil na email sylvie.vujtkova@divadloarena.cz, abychom jeho duchapřítomnost mohli i odměnit!