Sezóna 23/24

Rok neklidných žen a poklidných revolucí

Čím déle člověk žije, tím více potkává mužů a žen, a pokud žije v těchto neklidných stoletích dostatečně dlouho, stihne i nějakou tu revoluci. Potkávat muže a ženy je běžná součást našich životů, a někdy to může být i docela příjemné. O revolucích to většinou neplatí, pokud zrovna nejste revolucionář. V této sezóně se společně s vámi chceme zamyslet nad tím, jak spolu muži a ženy žijí a jak rafinované mohou být cesty, které k revolucím vedou. Byť jsou to témata vážná, o humor v našich inscenacích rozhodně nebude nouze.

Sezónu začneme tragikomedií Yerma, jejíž autorem je současný australský dramatik Simon Stone, který se inspiroval slavnou hrou Pláňka o osudech neplodné ženy ve španělské vesnici. Tu v roce 1934 napsal španělský básník a dramatik Federico García Lorca a Stone přenesl příběh ze španělského venkova do současného velkoměsta, aby z něj vytvořil dechberoucí a zároveň velmi vtipnou hru ze života dnešních třicátníků. Yerma je úspěšná novinářka a blogerka, která prožívá pohodový vztah se svým přítelem. Když se mu zmíní, že by mohli zkusit založit rodinu, trochu ho tím sice překvapí, ale nakonec se shodnou na tom, že věcem nechají volný průběh. Tím se začne komplikovat vše, co bylo dříve přirozeně jednoduché. Cesta k mateřství se stane trnitým putováním, které zásadně ovlivní všechny zúčastněné. Ačkoli je téma víc než vážné, jiskřivě vtipné dialogy jeho tíhu dokážou odlehčit. V režii Kateřiny Duškové, která se u nás uvedla úspěšnými Komáry, se můžete těšit na jeden z největších hitů současného divadla.

Následovat bude „revoluční“ drama Maxima Gorkého Děti slunce. Gorkij svou hru napsal v roce 1905 během svého vězeňského pobytu v Petropavlovské pevnosti. Metoda hry je stejná, jakou používal jeho přítel A. P. Čechov, který krátce před tím zemřel. Postavy hry balancují mezi planým filosofováním a patetickým vyjadřováním svých horoucích citů, mezi diskusemi o budoucnosti lidstva a snahou smysluplně prožít vlastní život. Profesor Protasov, v jehož domě se hra odehrává, je schopen vskutku nevšedních myšlenek: „Jenže my, my lidé, my děti slunce, světlého zdroje života, my sluncem zrození, my nad tím černým strachem ze smrti zvítězíme!“ Ale svět kolem sebe moc nevnímá. Ani duševní nemoc své sestry, ani to, že jeho nejlepší přítel mu chodí za ženou. A do toho všeho vypukla epidemie cholery – průhledná metafora revoluce, která tehdejší Rusko zachvátila. Na tuto ruskou klasiku se podíváme groteskně expresivním pohledem režiséra André Hübnera-Ochodla, jehož režie jsou našim divákům již dostatečně známy.

Předposledním titulem sezóny je drama Historka o sv. Magdě současné německé autorky Johanny Kaptein. Magda je žena, kterou vídáme každý den. Možná je to podivínka, co se den co den smutně cpe dortem v cukrárně, nebo je to dívka sedící vedle vás ve vlaku či autobuse, nebo jste ji zrovna minuli na ulici. Nezpomalíte a nezeptáte se proč je smutná, proč se neusmívá, co se jí stalo. Ale kdybyste to udělali, možná se dozvíte, že ačkoli není její osud příliš originální, je děsivější a absurdnější než z amerického bijáku. Občas je i hořce zábavný, ale smích se k její situaci nehodí. Je to totiž příběh násilí na ženě, který se přelévá v otázku společenského útlaku žen jak ze strany mužů, tak ze strany žen samotných. Hra získala v roce 2005 prestižní německou cenu Stücktpreis der Schaubühne Berlin. Zaujala jak tématem, tak svou formou. Repliky nejsou přiřazené postavám a všichni povětšinou o Magdě jen mluví, nehrají ji. Každý má na její jednání názor, jakoby si neuvědomoval, že se může hravě ocitnout v identické situaci. V režii Tomáše Loužného, který je jednou z mladých nadějí českého divadla, nás čeká nevšední sonda do vztahů, které jsou tak trochu zvrácené.

Sezónu uzavřeme hrou Gagarinova ulice, kterou napsal skotský dramatik Gregory Burke. Titul hry je inspirován názvem skutečně existující ulice ve skotském Lumphinnansu (vesnice v hrabství Fife, známá jako ostrůvek radikálně levicových názorů). Autor čerpal ze svých vlastních zážitků, když po odchodu z univerzity, kde studoval ekonomii, střídal jedno zaměstnání za druhým. Tím nejhorším byla práce v továrně na výrobu počítačových součástek. A právě do podobné továrny situoval děj své hry. Dva její zaměstnanci se rozhodnou unést manažera nadnárodní společnosti, která továrnu vlastní, a jeho popravou vyvolat povstání, jehož cílem je svrhnout nadnárodně globalizační panstvo. Hra je plná humoru, ale navzdory vší své komice nastoluje zásadní otázku: lze ospravedlnit násilí páchané z politických důvodů? V režii uměleckého šéfa Ivana Krejčího se budeme nejen skvěle bavit, ale nejspíš dojde i na nějaké to podnětné zamyšlení nad stavem světa, ve kterém žijeme.

Přijďte tedy do Arény, ať můžeme společně přemýšlet o životě i o světě, dokud nám to ještě myslí. Věřte, že v našem komorním prostředí se přemýšlí vůbec nejlépe, a hlavně nezapomeňte, že bez vás nejsme ničím, zato vy jste pro nás vším.

Stávající repertoár sezóny 2023/2024

Tomáš Vůjtek: Švejkův návrat | režie: Ivan Krejčí

Tomáš Vůjtek: Zápas o generála | režie: Ivan Krejčí (hrajeme v Komůrce)

Ladislav Stroupežnický: Naši furianti | režie: Petr Svojtka

William Shakespeare: Macbeth | režie: Ivan Krejčí

Torben Betts: Kočka v oreganu | režie: Petr Svojtka

Yasmina Reza: Obraz | režie: Vojtěch Štěpánek

Anton Pavlovič Čechov, Tomáš Vůjtek: Tohle není Višňový sad | režie: Roman Polák

Christopher Hampton: Úplné zatmění | režie: André Hübner-Ochodlo

Ignát Herrmann, Tomáš Syrovátka: U snědeného krámu | režie: Josef Doležal (hrajeme v Komůrce)

Patrick Marber: Na dotek | režie: Jan Holec

Tomáš Vůjtek: Režisér| režie: Ivan Krejčí