Ženy a panenky

Arnošt Goldflam se ve své hře Ženy a panenky (2008) zamýšlí nad ženským údělem a s humorem sobě vlastním rozehrává groteskní situace ze života tak trochu bizarní rodinky pětice žen (muži zde chybí, ale chybí zde i láska) a všímá si jejich boje o dominantní postavení v rodině . Prababička, babička, matka a dvě dcery, z nichž jedna je ještě dítětem a druhá prožívá pubertu, představují pět různě i hrůzně pokřivených životních postojů a mapují tak jednotlivá období života ženy. Šestou postavou na jevišti je zázračně obživlá panenka, která personifikuje touhu po svobodě a po smysluplně prožitém životě. Tato panenkovská paralela vnáší do hry vážnější téma a ukazuje na limity, které se takovéto touze staví do cesty. Vztahy mezi hrdinkami hry se postupně vyhrocují a v závěru ústí do akční bojové scény, v níž se ranami skutečně nešetří.