Recenze na Zločin a trest (Lidové noviny)
„Komorní scéna Aréna představila na sklonku přerušené sezony odloženou premiéru Zločinu a trestu. Jde o jevištní úpravu románu Fjodora Michajloviče Dostojevského, která je dílem Andrzeje Wajdy, inscenaci připravil polský režisér André Hübner-Ochodlo.
Ostravská dramatizace se soustředí především na verbální střety vraha Raskolnikova (Adam Langer) a vyšetřovatele Porfirije (Šimon Krupa). Ve velmi nervní, občas i trochu ukřičené výměně názorů prezentuje mladý pachatel, k jehož odhalení i přiznání vlastně směřuje polodetektivní fabule, také „právo na zločin“ výjimečných jedinců, zvláště když zbaví společnost přebytečných a škodících „vší“.
Porfirij se představuje jako inteligentní, systematicky postupující policista, který vytrvale útočí na Raskolnikovovo svědomí. Od ostatních postav, zanedbaně oděných, odlišuje tohoto zkušeného „dialektika“ také elegantně světlý, okázale švihácký kostým, kterým ho výtvarnice Marta Roszkopfová do jisté míry ironizuje. I když režisér oba herce nutí do vypjaté exprese včetně „absurdních“ pohybových kreací, protagonisté svoje party zvládají víc než čestně, je nutné pochválit také jejich příkladnou dikci, v poslední době na našich jevištích dost zřídka slýchanou.
Scénografické řešení, navržené režisérem, nabízí velkou průhlednou krabici, v níž se sebezpytující viník čas od času spočívá (někdy také Porfirij), občas se nad ní rozvine promítací plátno, na němž lze v dotáčkách spatřit zkrvavené tváře zavražděných žen, lichvářky i její sestry, také jakéhosi děsivě nalíčeného muže, snad ďábla či hlasu svědomí. Promítání provází znepokojivá zvuková stopa, charakterizovaná kvílivým odpichem rockového soundu.
Když se plátno svine, vidíme komůrku prostitutky Soni (přesvědčivá Viktória Pejková), jejíž působení na Raskolnikova má katarzní účinky, ponižovaná mladá žena reprezentuje totiž bolestné vnímání kontrastu mezi dobrem a zlem. V některých scénách lze vidět dost názorně, jakým způsobem je nucena vydělávat si na chléb (roli bizarního sexuálního zákazníka ztvárňuje Vladislav Georgiev).
Vina, přiznání i odpuštění
Wajdova úprava se soustřeďuje vlastně „pouze“ na centrální etické otázky románové předlohy, tedy vinu, její přiznání, pokání, soucit, odpuštění. Zcela například opomíjí důležitou postavu románu Svidrigajlova, běsovskou bytost posedlou pedofilními choutkami. Herci diskurz dramatizace naplňují dostatečně sugestivně, takže občasné fortissimo inscenačních prostředků celkovému dojmu příliš neubírá na naléhavosti. Ve finále s výrazným křesťanským akcentem pak zazní novozákonní příběh o Lazarově vzkříšení, přičemž na promítacím plátně se do sebe choulí obnažený Raskolnikov, pokrytý mrazivým ojíněním.“
Hra Režisér je poctou divadlu a poklonou jeho legendárnímu tvůrci
Poslední premiérou sezóny v KS Aréna je nová hra dramaturga Tomáše Vůjtka REŽISÉR, která je poctou divadlu, jaké se zde dělá, a odhaluje tvrdé usilování skrývající se za každou inscenací. Navíc je poklonou Josefu Janíkovi, dlouholetému ostravskému režisérovi, jakémusi guru zdejších divadelníků, od jehož smrti letos uplynulo deset let. Premiéra se uskutečnila v režii Ivana Krejčího dne 20.května. Hraje se na černé scéně, po obvodu na pozadí jsou načrtnuty bílé oblouky ...
Komorní scéně Aréna se v Režisérovi podařilo zhmotnit divadelního génia loci
Autorsko-režijní tandem Tomáš Vůjtek a Ivan Krejčí je podepsán pod další skvostnou inscenací, která má v sobě neskutečnou hloubku lidského bytí a zároveň křehkost umělecké duše. Inscenace byla uvedena v premiéře v sobotu 20. května. Společně s Martou Roszkopfovou vytvořili střípek ze života režiséra, do kterého dokázali vměstnat celistvou škálu jednoho uměleckého cítění. Jméno pana režiséra Josefa Janíka vyslovují ostravští divadelníci až s posvátnou úctou. Jeho inscenace jsou legendární, ...