Rozhovor s Petrem Svojtkou

V Komorní scéně Aréna režírujete inscenaci Kočka v oreganu. Mají čekat návštěvníci divadla komedii?

Myslím si, že přesnější pojmenování bude tragikomedie. Ta hra je vtipná, zábavná, ale není jenom vtipná a jenom zábavná. Má taky určité temnější stránky. Je o něčem, ne jen o té zábavě. Takže doufám, že to bude vtipné, ale taky doufám, že to bude nejen vtipné.

Čím vás text hry původně oslovil? Objevil jste v průběhu příprav inscenace nebo u zkoušení nějakou nečekanou novou rovinu nebo význam?

To tak bývá vždycky, že vás práce na textu, který je dobrý, vždycky nějak překvapuje. A čím víc se na něm pracuje s celým inscenačním týmem a pak herci, tím více se odkrývají další roviny.

Myslím, že ta hra je určitou výpovědí o dnešním světě. Stejně jako je svým způsobem rozdělená britská společnost, je rozdělená i ta naše. A Kočka v oreganu reflektuje odlišné přístupy těchto dvou táborů. V tom je zajímavá a také proto je dobře, že se taková hra napsala a že se uvádí.

Zaujalo mě, jak dobře je hra zkonstruovaná, jak šikovně pracuje s různými tématy, třeba zrcadlením. Co se děje v jednom páru, to zažívá v nějakém odlesku i druhý pár. Bavilo mě rozkrývat různé vrstvy vztahů a postav.

Děj inscenace se odehrává v britských reáliích. Kde jste bral při režii inspiraci?

Baví mě britská kultura, divadlo i britské sitkomy, jako jsou Ajťáci a podobně. Smysl pro suchý humor a typicky anglická hra s trapností mě ohromně baví. My tak šikovně hrát s trapností neumíme. Myslím ty momenty, kdy je situace vyšponovaná až na hranu, kdy je to strašně trapné a zároveň strašně vtipné. Zářným příkladem toho je pro mě Ricky Gervais a jeho seriál Kancl, to je úplná esence trapnosti. Baví mě čerpat inspiraci i z filmů a seriálů, kde to Anglií jakoby dejchá.

Premiéry se zúčastní i autor hry, britský dramatik Torben Betts. Jaké bude vaše setkání?

Na setkání s Torbenem Bettsem se těším. Zajímá mě jako člověk, protože ta hra mě ohromně baví. Jsem zvědavý na jeho reakce na to, jak jsme s Kočkou v oreganu naložili.

Těšil jste se do Ostravy? Je práce se souborem a ostatními divadelníky v Komorní scéně Aréna něčím specifická?

Já jsem se sem hrozně těšil, protože jsem v Ostravě nikdy nerežíroval. V tomhle regionu jsem dělal před 20 lety dvě inscenace v Českém Těšíně a už tehdy mě to tady okouzlilo. Dost jsem kolem cestoval včetně Polska.

Těšil jsem se taky, protože je Ostrava velké divadelní centrum s výbornými divadly a výbornými herci. A mimo jiné mě zajímala práce v komorním, takřka rodinném prostředí. Já jsem teď 12 let pracoval v Městských divadlech pražských, což je továrna. Tři scény pro skoro 800 lidí, kde vzniká mnoho inscenací a je tam taky veliké množství herců. Proto jsem se těšil na soustředěnou práci v komorní prostředí. Velice mě to těší a nezklamalo mě to, taky proto, že jsou tady všichni velcí profesionálové.

Užívám si i jízdy vlakem, ač se říká, že je dojíždění hodně náročné. Ono se toho dá ve vlaku hodně udělat, pro mě je to takový nerušený hájený prostor. Musím říct, že moje zkušenost je zatím veskrze radostná.

Připravila Michaela Davidová