Recenze na Zabijáka Joea (Ostravan.cz)

11. 06. 2018

„Jižanská pohostinnost nemá zřejmě daleko k ostravské drsnosti. Možná právě proto se rozhodli v nejlepším činoherním divadle v Česku, v Komorní scéně Aréna, inscenovat psychologický thriller a zároveň tragikomedii Zabiják Joe od oceňovaného Tracyho Lettse.

Populární kus známý například i z filmové verze od žijícího klasika hororu Williama Friedkina sice neoplývá nijak originální zápletkou, v podání ostravských herců se ale mění v divokou hereckou jízdu.

V programu divadla je hra s nejasných důvodů poměřována s černočernou komedii Texaský masakr motorovou pilou, což je dost zavádějící. Hooperův kultovní horor proslul zejména zbožštěním zvuku řetězové pily pro žánr, ovšem jediný protivný zvuk u Zabijáka Joe reprezentuje psí štěkot za scénou, ale budiž. Nečekejte žádný krvák, leč proklatě slušnou hereckou zábavu z prostředí bílé spodiny.

Zabiják Joe je v krátké době další hrou uváděnou v Ostravě, v níž realizační tým potřebuje analyzovat americkou povahu, jakoby právě tato země byla tím zásadním měřítkem hodnot pro zdejšího diváka nebo přinejmenším tvůrce. Druhý největší a také druhý nejlidnatější stát v USA je sice mylně spojován s působností sériového vraha Eda Geina, přesto má co nabídnout, aby se na něm našinci mohli vyřádit.

Režie hostujícího Jiřího Pokorného ve spolupráci s kmenovým dramaturgem Tomášem Vůjtkem vychází z realistického pojetí a detailně vykresleného prostředí, kde má své místo každá skvrna na tapetě, kapka vody na klobouku, ve vrcholných scénách se ovšem stylizuje v tarantinovskou grotesku. Jakoby současná americká popkultura neuměla už více co nabídnout. Kolem lítají pekelné hlášky a nakonec dojde i na žhavé krájení dusné atmosféry, až ve finále zalehnou divákům ušní bubínky.

Scénograf a kostymér Petr B. Novák si vyhrál s ubytovacím komfortem nuzácké rodiny, kde karavan vypadá jako poměrně rozlehlé sídlo. Zásadní konflikty ale probíhají v kuchyni s bezprostředně souvisejícím obývákem. Hrací prostor funguje i za scénou s již zmíněným realisticky vykresleným psím štěkotem. Na stěnách se vyjímá kýčovitá tapeta s plakáty slavných místních skupin jako ZZ Top anebo také kalifornských Grateful Dead. Po zemi se povalují odpadky a všichni jsou ve své zdánlivé nečinnosti spokojeni, nebýt přicházející generace.

Že je něco zlověstného ve vzduchu, naznačuje hned v úvodu ještě za tmy zlověstná hudba Nikose Engonidise. Brnkající tóny brumle jakoby vypadly z oka z jiného klasického survival filmu, je jasné, že jsme uprostřed komunity s vlastními pravidly. Napětí houstne jen tak mimoděk.

Zabiják Joe přes chabou zápletku o jednom z mnoha drogových dealerů v úzkých představuje i mezigenerační vzpouru, což asi divadelní režisér ocení nejvíce, a také dává velký prostor představitelům dvacetiletých dětí Chrise (Šimon Krupa) a Vicki (debutující Kristýna Krajíčková), kterým ovšem na paty silně šlape jejich otec Anselm (Michal Čapka) a most vytváří mladá macecha Sharla (Tereza Cisovská).

Samostatnou kapitolou je titulní rozervaný romantik Joe (Josef Kaluža). Herecké obsazení působí bezchybně a vedle debutující Kristýny Krajíčkové, jež tady zažívá křest ohněm v podobě sugestivní svlékací scény i věrohodného hysterického záchvatu, se jedná o výrazový koncert tří silných osobností Kaluži, Čapky a Krupy.

Kalužův Joe je jako z jiného světa – alfasamec, který má až ušlechtilé poslání. Krupa se představuje opět v hyperrealistkém podání dalšího „otloukánka“ s patřičně groteskním a až absurdním přerodem v muže činu od neúspěšného chovatele králíků.

Ovšem zejména Michal Čapka v roli servilního Texasana podává vrcholný realistický výkon, kdy ve finále každá jeho sice sporá, leč výstižně pronesená replika dokonale rezonuje s bravurní atmosférou v sále. Při hlášce, že mu někdo dluží deset dolarů, ryčí smíchem všechny bránice v publiku.

Divák nemrava je pak téměř v sedmém nebi z psychologického deptání jednotlivých charakterů při finálním odhalování, Tereza Cisovská versus Josef Kaluža v „kuřáckém souboji“ je sice jen o symbolických náznacích, ovšem vyrovná se naturalistickému podání.

Kolty promluví až ve strhujícím finále, které završuje tuto odlehčenou mezigenerační a také bratrovražednou vzpouru v duchu nejlepší americké tvorby od dob Bonnie and Clyde.

Zabijáci z téhle texaské špeluňky mají vaše sympatie, i když jejich řešení není zrovna ohromující. Všichni se řítíme do pekla, tak proč si to aspoň nevychutnat?“

Martin Jiroušek, Ostravan.cz, 11. 6. 2018

ZMĚNA PROGRAMU!

22. 10. 2021

„Nějak se to někde strašně zvrtlo.“  Vážení diváci, z technických důvodů dnes večer uvedeme místo Kočky v oreganu představení inscenace Mandragora. Předplatitelům nabídneme naši Kočku v oreganu v náhradním termínu, dnešní představení ale mohou navštívit také. Vstupenky na dnešek můžete buď využít, nebo vyměnit na pokladně za jiné představení. Děkujeme za pochopení a věříme, že tato změna je už na delší dobu poslední…

Recenze na Komáry (ostravan.cz)

17. 10. 2021

Komorní scéna Aréna v sobotní premiéře uvedla inscenaci hry Lucy Kirkwoodové Komáři.