Recenze na Tři sestry (i-divadlo.cz)

26. 06. 2018

„Čechovovy hry mluví o vážných věcech a přitom jsou to lidské komedie, jejich postavy jsou živé až na dřeň a současně nesou metaforický přesah. Najít klíč k jejich výkladu je úkol, jehož výsledek prokáže kvality režiséra i souboru.

Ivan Krejčí se rozhodl s Čechovem poměřit potřetí, po inscenacích Racka (2006) a Višňového sadu (2009) s odstupem doby nastudoval TŘI SESTRY. Premiéra se uskutečnila v KS Aréna 6. ledna.

TŘI SESTRY mají jako všechny Čechovovy hry čtyři dějství, drama se odehrává během několika málo let, mezi prvním a třetím dějství uplynou čtyři roky. Dějištěm je dům někdejšího velitele garnizony, generála Prozorova, který zemřel právě před rokem, jeho žena již dávněji. Žijí v něm sestry, nejstarší Olga a nejmladší Irina s bratrem Andrejem a starou chůvou, provdaná Máša sem dochází s manželem Fjodorem, za Andrejem přichází Nataša a po svatbě tu bydlí i s dětmi. Společnost oživují návštěvy důstojníků místní posádky.

Scénograf Milan David charakterizuje prostředí nábytkem, jeho množstvím a (ne)uspořádaností. Kostýmy Marty Roszkopfové jsou lehce dobové, u sester se postupně stávají upjatější a tmavší, u Nataši vyzývavější. Vojenské šarže rozlišila nepatrně, jen velitele zdobí šňůry, řád a stříbrný opasek a lékař je v civilu či světlé uniformě. Hudba Ondřeje Švandrlíka ladí s probíhajícím děním, závěrečný vojenský pochod zesiluje jeho marnost. Hra začíná živou zábavou v salonu přeplněném židlemi a pohovkami, uprostřed stojí piáno. V druhém dějství vládne tlumenější atmosféra, třetí dějství se odehrává v pokoji Olgy a Iriny v noci po požáru, vládne tu nepořádek a únava. V posledním dějství na terase se důstojníci před stěhováním posádky loučí, někde mimo dojde k souboji a domácí osamí se svým všedním životem…

Dům Prozorovových je útočiště, v němž sourozenci sní o tom, že se vymaní z přízemnosti provinčního města a vrátí do Moskvy, kde vyrůstali. Nejstarší Olga v podání Terezy Cisovské cítí za sestry odpovědnost, je upjatá, práce ve škole ji ubíjí, o sňatku už jen tajně sní. Zdrženlivý projev odpovídá hereččině naturelu a vystihuje charakter postavy. Mášu Pavly Dostálové manželství nenaplňuje, nudí se a snadno podlehne dvoření. Poprvé ji zde vidíme v tak silné roli, chlad a ironii či strhující vášeň modeluje svůdným výrazem i hlasem. Postava Iriny nabízí herečce největší dramatický vývoj, což Zuzana Truplová postihla s velkým citem. Jako dvacetiletá, ještě napůl nedospělá, je plná ideálů, dychtí po životě, postupně její nadšení vyhasíná a během několika let osud oškube její naděje jako ptáčka.

Jejich bratr Andrej sní o tom být vědcem, ale pak se spokojí a dokonce nadchne úřednickou kariérou. Šimon Krupa jej ztělesnil jako ctižádostivého, charakterově slabého člověka, který si krach svých ideálů ani nepřipouští. Slabochem je i Fjodor, zosobněný Vojtěchem Lipinou jako škrobený profesor podlézající nadřízeným, záměrně slepý vůči nevěře své ženy. Neopevněný dům snadno dobývá Nataša, otočí si Andreje kolem prstu a utlačuje sestry. Hostující pražská herečka Kristýna Leichtová ji obdařila smyslností, dryáčnictvím a bezohledností s až obludnou odpudivostí, což se trochu vymyká záměru Čechova, jenž do každé postavy vkládá alespoň jiskřičku něčeho lidského. V domě ještě pobývá osmdesátiletá chůva Anfisa, Dana Fialková ji tvaruje jako postavu ze starého světa, nechápající změny a intriky. Služebně za Andrejem dochází zřízenec krajské správy Ferapont, Vladislav Georgiev jej pojal jako směšnou figurku nahluchlého starce.

Důstojníkům dominuje velitel baterie Veršinin, v podání Marka Cisovského vzletně mluví a vybraně se chová, ale jeho úvahy o světě a lidech za dvě stě let zní falešně, i jeho milostná avantýra postrádá přesvědčivý projev citu. Vojenského lékaře Čebutykina, který je v domě podnájemníkem, obdařil Michal Čapka živým, rozevlátým projevem, rostoucí opilost však odhalí jeho neschopnost a prázdnotu a připraví jej o sympatie. Role poručíka barona Tuzenbacha je pro Štěpána Kozuba jako dělaná. Plný nadšení a energie usiluje o Irinu a blouzní o tom, jak bude užitečně pracovat. Jeho nervní projev, nedočkavé chvění a obnažená citlivost však poněkud vyčnívají a míří někam k Dostojevskému. Jan Chudý je přesně ten kapitán Solený, neomalený hromotluk, jehož v salonu obcházejí kvůli nepředvídatelnému chování. Neobratně se dvoří Irině a osudově zasáhne do jejího života. Podporučíci Fedotík a Rode jsou v podání Petra Panzenbergera a Ondřeje Malého srostlou dvojicí šprýmařů.

Ženské postavy u Čechova, zejména ve TŘECH SESTRÁCH, jsou blíže zdroji života a touhy po jeho naplnění než muži, kteří jsou neschopní idealisté, pasivní a neužitečné figury, ctižádostivci pachtící se za kariérou a majetkem. Je proto s podivem, že v dnešní době prostoupené feministickými idejemi se toto drama zmarněných životů na scéně neobjevuje častěji. Naposledy se v Ostravě hrály TŘI SESTRY v Deákově režii v NDM roku 2001 a Mikuláškova konceptuální parafráze v DPB roku 2006. Výklad Ivana Krejčího je nejblíže duchu Čechova, inscenace je svižná a postavy dýchají životem. Uvedení TŘÍ SESTER potvrdilo, že soubor Arény ani po dosažení těch nejvyšších cen nepolevuje a stále je schopen tvořit divadlo vysoké úrovně promlouvající k současnosti.“

Milan Líčka, i-divadlo.cz, 26. 6. 2018

Předplatné na Rok plný doteků

17. 5. 2022

Protože je nám jasné, že každého se dotýká něco trochu jiného, je jenom na vás, abyste si vybrali kombinaci titulů, která vás osobně uspokojí. Tentokrát vám nabízíme šest typů předplatného a před Vánoci k tomuto výběru přibude i tradiční Novoroční skupina.

Zápas o generála jako groteskně stylizovaný koncert o jeho vzestupu a pádu (i-divadlo.cz)

10. 5. 2022

Nový a ještě komornější prostor KS Aréna nazvaný Komůrka se pro diváky poprvé otevřel inscenací hry Tomáše Vůjtka ZÁPAS O GENERÁLA.