Recenze na NeVišňový sad (i-divadlo.cz)

26. 10. 2022
Tohle není Višňový sad: (Ne)malé hry A.P.Čechova

První premiérou sezóny 2022/23 v KS Aréna byla hra TOHLE NENÍ VIŠŇOVÝ SAD, montáž tří aktovek Labutí píseň, MedvědNámluvy napsaných A. P. Čechovem v letech 1887–88 a přeložených i upravených Tomášem Vůjtkem. Čechovova dramata se na této scéně objevují pravidelně, Racek (2006), Tři sestry (2018) a Višňový sad dokonce dvakrát (1996 a 2009). Nyní uváděná hra má ovšem zvláštní postavení, Medvěd a Námluvy se spíše než na divadle objevují v rozhlase či televizi, jejich inscenace v režii Martina Friče jsou dobře známy. Ovšem výsledek nynějšího provedení, kdy ladění her je v souladu s dobou a poetikou zdejší scény posunuto do strmé grotesky, předčil všechna očekávání. Premiéra inscenace v režii známého slovenského režiséra Romana Poláka se uskutečnila 22. října.

Hraje se na černé scéně podle návrhu samotného režiséra. Tou černí je význam scény potlačen, aby o to víc mohla vyniknout herecká akce. Uprostřed stojí stůl se čtyřmi židlemi, po bocích jsou tři velká zrcadla, vlevo maskovaný vchod a obraz Čechova a pozadí sestává z množství svislých latí, které jsou pak komediálně využity. Kostýmy zvýrazňující charaktery postav navrhla Katarína Hollá. Všechny tři aktovky Tomáš Vůjtek spojil postavami Světlovidova, Nikity a Té druhé, které se setkávají v první aktovce jako herci Vladislav Georgiev, Milan Cimerák a Renata Klemensová a pak spolu předvádějí další dvě aktovky, aby se na konci znovu setkaly.

Náladu inscenace navozuje barevná šaškovské čepice s rolničkami na stole spícího herce. Georgiev jako Světlovidov je v aktovce LABUTÍ PÍSEŇ herec, který usnul po odehrání svého v životě posledního představení a po probuzení se lituje i vychloubá úspěchy. Lomozením probudí Cimeráka jako nápovědu Nikitu, který spal vedle, protože byl ženou vyhozen z bytu. Přichází Klemensová jako Ta druhá a děj přechází do aktovky MEDVĚD, v níž majitelka panství Popovová sedí za stolem, je oblečená ve smutečním a mluví o tom, jak život věnovala – a jehož zbytek chce obětovat – zesnulému manželovi, i když ji podváděl. Náhle tam vtrhne Georgiev jako majitel panství Smirnov a vymáhá proplacení dluhu zesnulého. Ostře se pohádají a nakonec intimně sblíží. Ve třetí aktovce NÁMLUVY přichází Georgiev jako dědic sousedního panství Lomov, aby si namluvil dceru statkáře Čubukova hraného Cimerákem. Ten zavolá dceru Natašu Stěpanovnu hranou Klemensovou, avšak než dojde k jeho vyjádření, oba se stačí pohádat o to, komu patří loučka na hranici panství. Ale divoký konec vše napraví.

Ve hře je text jen podhoubím, z něhož vyrůstá komika postav, tedy to, s jakým zaujetím s groteskní nadsázkou hrají. Vladislav Georgiev se projevuje s neuvěřitelnou živostí, je ho plná scéna, nejprve jako přiopilý herec útočící na nápovědu a chlubící se setkáním s Čechovem a lidmi od divadla, cituje monology jeho her. Jako věřitel pak hraje rozčileně s velkým důrazem, o čemž svědčí jeho úder do stolu, který se rozpadne, aby ho náhle přemohla vášnivá touha, ale také bolestínsky, když se jako nápadník třese nejistotou, chytá za srdce, kontroluje si tep i dech. Milan Cimerák tu víceméně plní roli nahrávače, v první aktovce je útrpný, jen touží dostat herce pryč a pokračovat ve spánku, ve druhé úslužný, když se snaží svou paní rozptýlit a pak marně usiluje vystrnadit nezvaného hosta, ve třetí s nedůvěrou a pak potěšeně vítá nápadníka a nakonec se s ním opilecky pře a poslouchá dceru. Skutečným objevem a zjevem je Renata Klemensová, která se po dvaceti letech do Arény vrátila jako herecky vyzrálá, přitom navenek takřka nezměněná. Nejprve ovládne jeviště s důstojností a noblesnou jako smutek držící vdova, pak se rozlítí a napadá vetřelce slovem i zbraní, poté se jako kouzlem převtělí do srdečné a rozšafné statkářovy dcery, která se touží vdát, ale její hádavost ji přemůže.

Inscenace TOHLE NENÍ VIŠŇOVÝ SAD se navzdory různým textům a jejich ladění povedla. A to především díky do současné mluvy s vtipem převedené adaptaci Tomáše Vůjtka a díky talentu režiséra Romana Poláka, který nasměroval herce ke strmé groteskní nadsázce a komediální zkratce. Po zásluze ji na premiéře nadšené publikum odměnilo potleskem ve stoje.

Milan Líčka, i-divadlo.cz

U snědeného krámu

29. 11. 2022

Je to sotva měsíc, co jsme se pustili do nové inscenace, a už tu máme další první čtenou!   Seznamte se s poctivým, důvěřivým a až příliš slušným kupcem Martinem Žemlou. Právě on je totiž hlavním hrdinou slavného naturalistického románu Ignáta Herrmanna U snědeného krámu.

Darujte pod stromeček divadlo!

14. 11. 2022

Ježí se vám vlasy na hlavě při pohledu na regály supermarketů přetékajícími adventními kalendáři a plastovými vánočními stromečky, ačkoliv Vánoce jsou ještě poměrně daleko?