Recenze na Komáry (i-divadlo.cz)

Komáři – strhující drama lidí (nejen) spjatých s vědou.

Prvním titulem sezóny v KS Aréna opatřené sloganem Rok našich návratů je hra KOMÁŘI Lucy Kirkwoodové. Důmyslně komponované drama řeší vztahy tří generací jedné rodiny spjaté s vědeckým výzkumem, dotýká se aktuálních poznatků i jejich mediálního zneužívání a přitom odhaluje podstatné problémy současné odcizené a chaotické společnosti. Vážná témata podává chytrou a vtipnou formou, se sympatiemi vůči svým postavám a nakonec nabízí i jiskřičku naděje. Premiéra inscenace v režii Kateřiny Duškové, která se v Ostravě představuje poprvé, se uskutečnila v sobotu 16. října.

Mnoha cenami odměněná britská dramatička a scenáristka Lucy Ann Kirkwoodová (1984) dosud napsala devět her a z nich se na českých scénách objevili zatím jen Komáři. Děj jejích děl často souvisí s politickými či vědeckými událostmi, jako je tomu právě tady. Její postavy mají přímý nebo nepřímý vztah k pokusům na obřím urychlovači LHC, jimiž se experimentální fyzikové snaží dokázat existenci „božské“ částice, Higgsova bosonu, který dává  všem ostatním částicím hmotnost a řád. (A ti komáři? Boson vzniká srážkou paprsků o síle řádově podobné srážce dvou komárů!). Tomu odpovídá i řešení černé scény, kterou obepíná půlkruh vyplněný hadicemi simulujícími systém urychlovače. Většinou však jde o prostředí domácích či venkovních scén situovaných v Anglii a Ženevě mezi lety 2006 a 2008.

Vše se odehrává uvnitř rodiny, střetávají se tu matka, dvě dcery a vnuk. Hlava rodiny Karen, která kdysi místo manžela měla získat Nobelovu cenu, trpí zdravotními potížemi, ale odmítá dcerami nabízenou péči. Starší dcera, racionální Alice pracuje na urychlovači a nerozumí si s nepraktickým sedmnáctiletým synem Lukem. Mladší sestra Jenny, pojišťovací agentka, je ovládána svými city a na začátku i na konci se těší na očekávané dítě. Sestry se mají rády, ale nechápou se, protože -jak Jenny říká- ona je Forrest Gump a sestra Einstein.

Jejich manželé tu nejsou, ten Alicin se léčí na psychiatrii a ten Jennin se odstěhoval, jen Alice má partnera, švýcarského vědce Henriho. Luke žije v digitálním světě, víc si rozumí s tetou než s matkou, školu nesnáší, utíká, chce zpět do Anglie, obdivuje spolužačku Natalii a kvůli ní překročí zákon. Párkrát se tu objeví virtuální postava Boson, představí se jako teoretický fyzik a sděluje publiku informace „které byste nechtěli znát“.

Výrazně charakterizované postavy jsou výzvou hercům. Zdrženlivá Alice Terezy Cisovské je racionální bytost a některé citové stránky jednání nemůže pochopit. Rozumově argumentuje vůči sestřiným názorům, ale k synovi se chová úzkostně až hystericky. V roli Jenny mohla Zuzana Truplová rozvinout nevyrovnaný charakter postavy, miluje i nenávidí, je nejistá, výbušná, ale i pokorná, chápavá a pomocná. Karen Aleny Sasínové-Polarczyk je rezolutní, silná osobnost, k níž mají dcery respekt, málokdy podléhá slabostem a životním traumatům či rozjímá nad chaosem, z něhož jsme vznikli a do něhož míříme.

Vlastimil Burda se v roli Luka změnil k nepoznání, věčně s kulichem a nedbale oblečený, jako pravý nerd se zadrhává v řeči i mimice, žije ve virtuální realitě a těžko chápe okolí, je nepraktický, nepořádný, nesnáší kouření, zato umí vyrobit počítačový vir a ze zvuků spršky rozpadajících se Higgsových částic namíchá pár sférických akordů. Tuto jeho roli si budeme dlouho pamatovat! Natalie Kristýny Panzenberger Krajíčkové se předvádí jako chytrá a protřelá holka, dovede pomoci ale i zlomyslně ublížit. Zdrženlivý a uhlazený francouzský Švýcar Henri Milana Cimeráka má pro členy rodiny pochopení. Viktória Pejková se představuje v roli Heloise, Reportérky a Policistky. Role Bosona je pro Marka Cisovského jako stvořená: studeným světlem nasvětlený nadpozemský zjev, chladný a ironický, věcně referuje o alternativách konce světa a vesmíru, nahlédne i do budoucnosti.

Ve vícevrstvé, složitě komponované hře prolínají vědecké poznatky, jejich mediální ohlasy i zneužití a zmatky současného světa do osudů jedné rodiny, v níž každá postava prožívá vlastní drama a nálada situací se mění jako na houpačce. Brilantně napsané drsné i citlivé dialogy a reflexivní monology jdou vstříc hercům, kteří tu pod vedením zkušené režisérky mohli rozehrát své postavy ve strhujícím provedení. Každá inscenace v KS Aréna je zpravidla pozoruhodná, avšak tato nabízí skutečně mimořádný zážitek.

Milan Líčka, 24.10. 2021, i-divadlo.cz