Recenze na Karpatský thriller (i-divadlo.cz)

16. 09. 2021

„První inscenací sezóny v KS Aréna je hra Eugena Gindla KARPATSKÝ THRILLER přeložená Sylvií Vůjtkovou a režírovaná Romanem Polákem. Hra byla očekávána s napětím zejména poté, co ji jako ochutnávku mohli někteří zhlédnout 30.dubna z videozáznamu.“

Dokumentární drama těžící z korupční kauzy kolem předražené zdravotní techniky od německé firmy a odehrávající se v atmosféře devadesátých let na Slovensku za vlády Vladimíra Mečiara, kdy byl mj. unesen prezidentův syn a explozí zabit novinář.

Na počátku byla korupční kauza, kterou publicista Eugen Gindl rozkryl a marně se snažil zveřejnit už v 90.letech, teprve později na toto téma napsal hru. Režie se ujal ředitel činohry Slovenského národního divadla Roman Polák, dříve světově úspěšný umělecký šéf divadla v Martině, jehož proslavily inscenace her Dotyky a spojenia podle Marivauxe a Brechtův Baal. (Ta druhá byla uvedena na Celostátní přehlídce v Ostravě v říjnu 1989, s tou první hostovali v Havířově v říjnu 1990). Světová premiéra Karpatského thrilleru v SND roku 2013 měla bouřlivý a polemický ohlas, takové apelativní politické divadlo nebylo po chuti těm mocným.

Pro ostravskou inscenaci si Roman Polák přivedl svůj tým, Vladislava Šarišského (hudba), Andreje Ďuríka (scéna), Katarínu Hollou (kostýmy). Scéna je řešena nápaditě: v černém prostoru bez propriet je přední polovina z boku ohraničena šedými stěnami, v levé z nich jsou tmavé dveře, v pravé světlé dveře s pružnou výplní, v níž se v dramatických momentech objeví vytlačené obrysy části těl za nimi. Zadní polovina je průchozí, obvod scény dotváří stěna za ní. Výrazné jsou kostýmy, od civilních po symbolické, anděl a ďábel se odlišují světlou a černou, taková mají i křídla, paruky mají oranžovou a černou, ty si jako znak zmatení hodnot na chvíli i vymění. Z hudebního doprovodu uslyšíme mj. valčík na masopustním bálu.

Dějem provází žena v černém Una (Viktória Pejková), jako refrénem připomíná strašná devadesátá léta. Přichází anděl-Harlekýn jako Deus ex machina – a na hřbitově vyděsí hrobníka dotazem, zda tu nepohřbíval mladou ženu – ostatně hra končí na témže místě…Mezi tím se odehraje příběh novinářky Zuny, majitelky reklamní agentury, žijící s Naďou (Lištičkou), kdysi v cizině zavlečenou do prostituce. Anděl předá Zuně doklady o účtech firmy za korupci a ta se z osobních důvodů do kauzy pouští. Naráží na proradnost televize i tisku, firma totiž platí reklamy, vládu i opozici, padne i termín „estebácká provokace“. Ve hře vystupuje i čert, ale pravým vyslancem zla je Fonundcu, který každého koupí nebo zničí. Snaží se Zunu získat, pak nechá o jejím lesbickém vztahu natočit kompro a tím to nekončí…

Ve hře se opakuje úsloví, že za dvacet, třicet let bude všechno jinak (parafráze Čechovova „Za dvěstě, třista let“), nejprve s nadějí a později s tím, že se od té doby nic nezměnilo k lepšímu. Padne tu i brechtovské, že kdo chce bojovat proti lži a hlouposti a říkat pravdu, musí překonat pět překážek: Musí mít odvahu, být moudrý, musí umět pravdu použít jako zbraň, při šíření pravdy být lstivý a musí si najít silné spojence. To se Zuně nedaří, nikoho pevného nenachází, všichni jsou slabí nebo úplatní. Naděje nám svitne až na konci, kdy všichni kryti maskami jako anonymní dav vůči publiku skandují: „Vy, finanční skupiny, které rozkrádáte stát, kraďte s mírou, protože jinak se zvedneme z kolenou, vezmeme kameny, železné tyče a nože, zbouráme vaše zdi, zabijeme vaše ženy a děti, jejich krví postříkáme vaše Mercedesy, rozbijeme okna vašich úřadů a všude nastolíme chaos, krutost a smrad“.

Děj je soustředěn kolem Zuny, kterou Zuzana Truplová ztělesnila s plným nasazením, nejprve váhající, skeptickou a pak odvážně jdoucí až do důsledků a přitom oddanou své lásce. Lištička Naďa Terezy Cisovské je citlivá, slabá a zranitelná a nakonec musí volit proti své vůli. Pomoci se jim snaží Michal Čapka v tvárných proměnách jako přesvědčivě výřečný Deux ex Machina, anděl-Harlekýn, senzibil a doktor. Ostatní ji zklamávají, ať už je to pohodový a přizpůsobivý společník v agentuře Džony Jana Chudého, prohnaný a vilný televizák Harmata Adama Langera nebo rozšafný a sebejistý šéfredaktor Hlavatý Josefa Kaluži. Zato protivníci jsou silní, a to jak zlomyslný čert Bubo či zákeřný pasák Braňo Milana Cimeráka, tak zejména intrikující zástupce mocné firmy Fonundcu (Herr von und zu!) Marka Cisovského, jehož hrozivá tiráda vůči Zuně zamoří atmosféru zlem. Mimo dobro a zlo stojí pouze rázovitý hrobník Vladislava Georgieva, jenž je tu obdařen šťavnatým šlonským dialektem.

Hra je dramatickou prvotinou jinak zkušeného autora, má určitá úskalí, text kolísá mezi dokumentem a dramatem, popisem a nadsázkou, politikou a soukromím. To se renomovanému režisérovi spolu se silným ansámblem úspěšně daří překlenout. Ve hře se zrcadlí i naše realita, a inscenaci lze proto považovat za záslužný dramaturgický počin. A to i s ohledem na blížící se volby. Rozhodně by nemělo být -těmi, jichž se to týká- přeslechnuto varování na konci hry, z něhož mrazí.

Milan Líčka, 16.09.2021, i-divadlo.cz

ZMĚNA PROGRAMU!

22. 10. 2021

„Nějak se to někde strašně zvrtlo.“  Vážení diváci, z technických důvodů dnes večer uvedeme místo Kočky v oreganu představení inscenace Mandragora. Předplatitelům nabídneme naši Kočku v oreganu v náhradním termínu, dnešní představení ale mohou navštívit také. Vstupenky na dnešek můžete buď využít, nebo vyměnit na pokladně za jiné představení. Děkujeme za pochopení a věříme, že tato změna je už na delší dobu poslední…

Recenze na Komáry (ostravan.cz)

17. 10. 2021

Komorní scéna Aréna v sobotní premiéře uvedla inscenaci hry Lucy Kirkwoodové Komáři.