O divadelních cenách a nadějích… (Listy)

08. 11. 2019

„5. října Herecká asociace již po šestadvacáté slavnostně udělila Ceny Thálie za mimořádné jevištní výkony v oblasti divadelního umění. V době uzávěrky tohoto čísla Listů výsledky ještě známy nebyly. S výjimkou jediného!

Cena pro činoherce do 33 let byla – oproti předchozím ročníkům nově a poněkud překvapivě – předána již na zářijové tiskové konferenci Herecké asociace společně s oznámením hlavních nominací v ostatních kategoriích. Obdržela ji osmadvacetiletá herečka Zuzana Truplová, která momentálně působí v angažmá v Činoherním studiu v Ústí nad Labem.

Ceny Thálie se udělují od roku 1993 a jsou – i přes občasně se objevující kritiku určité zkostnatělosti – všeobecně považovány za prestižní ocenění, kterým se leckdy více než samotní nositelé chlubí divadla, v nichž daní umělci působí či působili. Poslední ročník pak pod vedením prezidenta Herecké asociace Tomáše Kepky doznal i řadu změn. K těm sympatickým patří zejména zavedení nové kategorie pro alternativní a loutkové divadlo, které bylo doposud výrazně opomíjeno. A naopak za ty méně vydařené lze považovat právě rozhodnutí neudílet Cenu pro činoherce do 33 let v rámci slavnostního ceremoniálu, jenž se pravidelně koná v historické budově Národního divadla a je také v přímém přenosu vysílaný Českou televizí. Ač pořadatelé argumentují omezeným časem a nemožností scénář večera již více rozšiřovat, je tato změna diskutabilní, k oceněnému umělci svým způsobem neuctivá a jistě by se dala džentlmensky vyřešit. Což by si Zuzana Truplová určitě zasloužila. Nejen pro svůj nepřehlédnutelný talent i píli, skrze které tato drobná herečka dokáže jeviště i přes svůj zdánlivě křehký zevnějšek zaplavit značnou energií. O tom diváky přesvědčovala celých osm let během svého angažmá v ostravské Komorní scéně Aréna, kde suverénně ztvárnila řadu rozdílných rolí. Za všechny připomeňme Ofélii v Hamletovi, Pavlínu v Bílém manželství, nezapomenutelnou Morse v Bleše, drsňáckou Lízu v Ruské zavařenině, dětsky prostou Hedviku v Divoké kachně, vulgární Nonnu ve Slepici či skeptickou Irinu ve Třech sestrách. Potvrdila, že disponuje širokým hereckým rejstříkem, který pojme jak výrazně komediální polohy, tak i citlivé psychologické ponory do ženských duší. Zásadní je ovšem její ryzí umělecký postoj, kdy divadlo vnímá především jako kolektivní umění a herce jako nezbytnou součást celého dobře vyladěného mechanismu tvůrčího týmu. Konečně, právě bez této souhry – jak při různých příležitostech často neopomíjí zdůrazňovat – by se jí velkých ocenění nikdy nedostalo! A tento postoj její individuální herecké kvality ještě povyšuje!

Už bez Zuzany Truplové pak Komorní scéna Aréna jako svůj zatím poslední počin uvedla na konci loňské sezony v české premiéře hru německého autora Rolanda Schimmelpfenniga Zimní slunovrat, a to v nastudování tvůrčího tandemu Adam Svozil a Kristýna Kosová – dvou velmi talentovaných zástupců naší nejmladší režisérské generace.

Schimmelpfennigova dramata mám ráda, a to zejména pro jejich mnohovrstevnatost, kdy se autor na půdorysu leckdy banálních zápletek dokáže nenápadně, ale v konečném vyznění vlastně vždy naléhavě vyslovovat k problematickým tématům současnosti. Daří se mu skvěle propojit realistickou rovinu se svébytným poetičnem, symboly a metaforami, nechybí ani specifický tajemný nádech s evokací magického realismu, který vnáší do dramat jisté snesitelné nadpřirozeno. A jako vystudovaný i praktikující režisér umí napsat skutečně životné herecké role. I když rozhodně nijak jednoduché pro samotné ztvárnění, což je i případ Zimního slunovratu, kdy herci ve svých replikách střídají přímé promluvy se zcizujícími scénickými poznámkami a jsou nuceni se značnou kadencí obměňovat obě polohy, vystupovat z role a dívat se na své postavy z vnějšku, což se skvěle daří zejména Petře Kocmanové v roli Bettiny. Zimní slunovrat pak pojednává o jedné zdánlivě běžné vánoční návštěvě matky v rodině její dcery, které naruší příjezd nečekaného hosta – tajemného muže, původem Němce navracejícího se do vlasti z Paraguaye, jehož matka potkala cestou ve vlaku. Počáteční groteskně laděné komorní drama věrně vykreslující rodinné vztahy a generační rozpory dokonale odpozorované z reality se postupně mění v metaforické pojednání o ohrožení současné společnosti totalitou, které se k nám – vzhledem k naší lhostejnosti – nepozorovaně vkrádá z minulosti a naše myšlení deformuje ve svůj prospěch. Specificky německé téma návratu (či nevymizení) nacistických ideologií (předobrazem postavy tajemného Rudolpha jsou váleční zločinci uprchlí do Jižní Ameriky) v ostravském podání sice ztrácí – a to záměrně – konkrétnější konotace, nicméně slouží tu jako obecnější varování před pokřivenými totalitárními praktikami, které bohužel ovládají a oslabují i naši společnost. Ale nebyl by to typický Schimmelpfennig, aby skepsi nevyvážil patřičnou dávkou naděje. K čemuž nejpatrněji odkazuje sám název jeho hry. Zimní slunovrat, během kterého se děj odehrává, přináší nejen nejdelší noc v roce, ale i symbolické očekávání pozitivní změny. Tvůrci sice ve snové scéně naznačí, že by s námi vše nemuselo dobře dopadnout, ale při jejím opakování divákovi navrhnou i tu pozitivnější cestu – tedy odmítnutí zla. Je ale jen na nás, kterou z nich se vydáme. Naděje tu ale pořád ještě je…“

 Pavla Bergmannová, Listy

Divadlo je hlavně práce, ale taky radost, když se to povede

28. 2. 2024

Marek Cisovský zná v Komorce bez nadsázky každou píď, k souboru patří od jeho počátku. V čerstvě uvedené inscenaci Děti slunce ztvárňuje roli profesora Protasova. V rozhovoru se zamýšlí nad svou novou postavou, mluví o kapele a vzpomíná na začátky divadla.   Myslíš si, že může dílo autora, jako je Maxim Gorkij, oslovit dnešní lidi? To je otázka spíš pro dramaturga, ale já si myslím, že může. Uvádíme upravenou verzi původní hry osekanou o nános jakési propagandy minulého rež...

Březen bude nabitý!

13. 2. 2024

Zahájili jsem prodej vstupenek na představení konaná v březnu. Kromě stálic v našem repertoáru si můžete své místo pojistit na první reprízy novinky Historka o sv. Magdě Johanny Kaptein.  V rámci akce Noc divadel vás kromě oblíbené hry Režisér od Tomáše Vůjtka čeká bohatý program. V neposlední řadě máte poslední možnost shlédnout milostný příběh dvou básníků Úplné zatmění. V prodeji jsou i vstupenky na duben!