Na dotek je jitřivá studie nestálosti současných milostných vztahů

Inscenací hry NA DOTEK britského dramatika Patricka Marbera z roku 1997 se KS Aréna obrací k analýze současných milostných vztahů, v nichž sexuální nestálost potlačuje sdílenou citovou důvěrnost. V dramatu vystupují čtyři herci, dva muži a dvě ženy, kteří se poznávají, sbližují a jejich vztahy se narušují. Připomeňme, že hru divadlo uvádí podruhé, s odstupem takřka osmnácti let. Přitom neztratila nic ze své jitřivé aktuálnosti, s níž obnažuje konflikty a sexuální detaily až na dřeň. Inscenace v režii Jana Holce měla premiéru 18.března.

Hraje se na černém jevišti Jána Tereby, v popředí stojí velká rovná pohovka a tři židle, pozadí tvoří souvislá stěna, na niž se promítají řady jmen, kruhy a prostředí děje jako je rušný provoz, akvárium apod. Uprostřed stěny ustupuje dovnitř vyvýšená čtvercová scéna. Terebovy kostýmy jsou současné a nenápadné, až na efektně barvitou striptérku ve scéně z baru. Hudba Ivana Achera perfektně doplňuje a zvýrazňuje dění, pohybovou spolupráci zajistila Karolína Hýsková. Autorkou překladu je -stejně jako před lety- Jitka Sloupová a dramaturgem Tomáš Vůjtek.

Nejvýznamnější Marberova hra vděčí za svůj vznik Soderberghovu filmu Sex, lži a video, jíž byl okouzlen, a jeho hra byla také ve své době kritiky obdobně charakterizována jako Sex, lži a internet. Při jejím psaní Marberovi pomohla zkušenost s návštěvou striptýzového klubu a předstírání, že je lesbická žena, aby mohl vstoupit do příslušného internetového fóra. Ve své hře sleduje zdánlivě improvizující postavy a přitom jejich sexuální otevřeností provokuje diváky. Vynalézavě přitom využívá toho, že postavy -narozdíl od obvyklé skutečnosti-  přiznávají své nevěry. Postavy bohužel nerozumí samy sobě, natož aby chápaly své partnery. Dodejme, že hra kromě významných ocenění se dočkala i zfilmování v režii Mika Nicholse.

Děj začíná v nemocnici setkáním novináře Dana živícího se psaním nekrologů a v dopravní nehodě pohmožděné striptérky Alice, kde ji letmo prohlédne procházející lékař Larry. Později se Alice doprovázená Danem nechá v ateliéru fotografovat Annou, kterou nenápadně obtěžuje Dan, a pak vidíme její zvětšenou fotku visící na výstavě. Znuděný Dan, žijící s Alicí, se baví dopisováním na internetu s Larrym, přitom předstírá, že je žena. Domluví si s ním schůzku v akváriu, kde se Larry setká s Annou a omylem ji považuje za partnerku, s níž mluvil, ale postupně se sblíží. A hra, v níž se partneři vyměňují podle toho, o kterou mají muži zájem a jak jsou jimi ženy okouzleny, může nabrat spád a vrcholit….

Alice Zuzany Truplové je životem zraněná a otlučená mladá žena s jizvou na stehně, stále touží po něze a citu, ale dovede jednat rázně. Jedním z vrcholů hry je její setkání jako dráždivé striptérky s tvrdým a cynickým suverénem Larrym Josefa Kaluži snažícím se vytáhnout z ní její pravé jméno tím, že ji zahrnuje penězi. Předtím ovšem podlehla Danovi Vojtěcha Lipiny, egoistickému neurotikovi, který naruší každý vztah tím, že ženy okouzlí svou něhou, ale pak přelétavostí znejistí a odpudí. Anna Renáty Klemensové je zkušenější a uzavřenější, vůči svádění odolnější, ale nakonec podlehne Larrymu a později také svůdníkovi Danovi. Larry má drsnější a přímočařejší náturu a potrápí Annu, když oddálí podepsání rozvodových listin jednou významnou podmínkou. Avšak všichni čtyři se řídí heslem „přiznat pravdu“ a po okamžicích štěstí končí v deziluzi.

Ze hry nakonec máme pocit, že ženy mají citlivější povahu a touží po lásce a něze a že muži jsou povrchnější a sledují především své sexuální vrtochy. Ale ani ženy tu nejsou bez viny na rozpadu vztahu, protože se snadno dají svést. Oproti někdejší inscenaci, která šokovala svou sexuální otevřeností, se v současnosti s uvolněnějšími vztahy k sexu Jan Holec zaměřil především na niterný prožitek postav. Spolu s dokonale sladěným hereckým koncertem vytvořil strhující a jitřivou inscenaci.

                                                                                                                                                                                                    Milan Lička, i-divadlo.cz