Reflexe Macbetha (alive.osu)

„Skotská hra v režii Ivana Krejčího měla v ostravské Komorní scéně Aréna premiéru v sobotu 22. května 2021.

V listopadu roku 1034 zemřel skotský král Malcolm II. a jeho trůn zdědil Duncan I.

A právě vládou Duncana I. začíná slavné shakespearovské drama, které v Komorní scéně Aréna začali zkoušet loni, rovněž v měsíci listopadu.

Trvalo přes půl roku, než se hra o skotském králi dostala na ostravská divadelní prkna. Plánované uvedení přitom bylo už začátkem roku 2021, pandemická situace tomu ale dovolila až nyní a to ještě díky povolení Ministerstva kultury a Krajské hygienické stanice, jinak by premiéra proběhla v červnu.

Macbeth je nejkratší Shakespearovou tragédií, přesto hra trvá přibližně dvě hodiny. Udýchat ji v respirátoru dá zabrat, co vše by ale nadšený divák po tak dlouhém kulturním půstu pro divadelní zážitek neudělal. Titulní roli ztvárnil Michal Čapka, který se tak opět proměnil v hlavní postavu Shakespearova dramatu – v sezónách 2010 až 2014 se v Aréně představil v kůži Hamleta. Nyní jako Macbetha ho v inscenaci doprovodilo hned patnáct hereckých kolegů.

Všechny postavy oděny do černé, jen sedačky po krajích jeviště svými světlými přehozy svítí zpoza černých závěsů. Scéna už být jednodušší ani nemohla, přesto je své prostotě skvěle důmyslná. Zpoza tmavých baldachýnů promlouvají ty nejčernější myšlenky, do toho v kontrastu září bílý kožich jako roucho pro krále a bělostné šaty Lady Macbeth (Petra Kocmanová), u nichž je od počátku jasné, že se na nich budou rudé cákance krve skvěle vyjímat.

Když Macbeth vstoupí doprostřed jeviště, provází ho pochybnosti, a až postupem času sledujeme jeho změnu z věrného poddaného na blouznícího člověka. „Pevná země buď mi oporou a neposlouchej, kam jdou moje kroky,“ říká Macbeth ve hře, která je plná kontrastů a proměn. V dramatických chvílích děje se divadlem rozhostí ticho a scéna se musí obejít bez hudebního doprovodu, tak, aby o to více vynikla tíha situace. „Není to dneska lehká hra,“ ozývá se právem o přestávce ve foyer. Elegantně oděné čarodějnice (Alena Sasínová-Polarczyk, Renáta Klemensová, Zuzana Truplová), nazývány také decentně jako sudičky, se snaží napravit, co napáchaly, místy sarkasticky glosují děj a přitom v sobě mají více lidskosti než samotní lidé.

‚To byla nejzásadnější úprava, kterou jsme udělali. V naší inscenaci jsme se nechali inspirovat dramatikem Thomasem Middletonem, který Macbetha obohatil o výstup s čarodějnicí Hekate. S úctou jsme přidali dvacet veršů, u kterých divák může postřehnout, že se nejedná o Shakespeara – postavy mluví v jambu, zatímco čarodějky jsou psány v trocheji,‘ vysvětluje dramaturg inscenace Tomáš Vůjtek.

Zajímavý je také posun ve vykreslení čarodějek, které se v tomto podání vzdalují tradiční představě čarodějnice v anglickém folkloru. ‚Hony na čarodějnice ve Skotsku a částečně i v Anglii neměly jenom fanatický ráz, ale proměňovaly se v neobyčejně kruté politické procesy. Lze tedy předpokládat, že Shakespearovi současníci vnímali čarodějnice v Macbethovi podstatně jiným způsobem než diváci naší doby,‘ píše profesor Martin Hilský, v jehož překladu byla hra uvedena a který na premiéru do Ostravy osobně dorazil, ve svém doslovu v knižním vydání Macbetha (Atlantis, 2008).“

Andrea Černá, 25. 5. 2021, alive.osu