Recenze na Kočku v oreganu (Ostravan.cz)

„Komorní scéna Aréna uvedla v sobotu premiéru nové inscenace hry současného britského dramatika a scénáristy Torbena Bettse Kočka v oreganu. Na jevišti ožívá příběh o neschopnosti vystoupit z pevných hranic vlastního mikrosvěta vstříc vytouženému šťastnému soužití s partnerem, se sousedy, a vůbec se světem, který každého z nás obklopuje.

Autor ale nezůstává jen u existenciální roviny života lidského jedince, bere si na paškál i společenské poměry, majetkové a kulturní rozdíly, rozdílnost vkusu, ideologickou omezenost, radikálnost a fundamentalismus politického názoru.

Hra vzdáleně připomíná jiný slavný kus, Boha masakru Yasminy Rezy. Stejně jako v Bohu masakru i zde se postupně odhalují skutečné podoby lidských charakterů, ryzost povahy i pokrytectví, pravdivá i lživá existence, a vše směřuje postupně od komedie k tragédii.

Při seznamování dvou párů, které se ocitly v blízkém sousedství, dochází postupně k řadě střetů způsobených rozdíly ve vzdělání, ve společenském postavení, ale i ve způsobu vlastní realizace. Manželé Dawn (Tereza Cisovská) a Alan (Josef Kaluža) žijí dlouhá léta na venkově v chudší severní části Anglie. Dawn se nudí v práci na půl úvazku, Alanův život se točí hlavně kolem fotbalu a zápasů národního týmu. Nesezdaný partnerský pár Emily (Petra Kocmanová) a Oliver (Michal Čapka) přichází na venkov poté, co Oliver přišel o kvalifikovanou a celkem dobře placenou práci absolventa vysoké školy na ministerstvu v Londýně. Emily je spíše neúspěšná malířka obrazů.

Hraje se v překladu Michala Zahálky. Dramaturg Tomáš Vůjtek mírně upravil text pro inscenaci tak, že poněkud upozadil důraz na majetkové rozdíly a základ celého konfliktu ponechal v rozdílnosti charakterů a povah jednajících osob.

Scéně dominují velkoprostorové Emiliiny obrazy. Maximálního komického účinku pak dosahují dva kočičí portréty, namalované a později přinesené Alanem. Scénografické řešení hracího prostoru doplněného o několik sedacích ploch, jeden servírovací stolek a posuvné dveře navrhl Michal Syrový.

Režisér Petr Svojtka děj člení do řetězu situačních obrazů ukončených pointou, oddělovaných od sebe ilustrační hudbou Vladimíra Nejedlého. Režie důsledně buduje rytmus střídáním vypjatých a ztišených situací. První část před přestávkou nechává diváky užívat si komediální roviny hry, po přestávce dojde i na tragické okamžiky.

Petra Kocmanová hraje Emily jako radikální umělkyni silně levicových názorů, eroticky chladnou, velmi sebestřednou, hašteřivou a nesnášenlivou. Její partner Oliver je v podání Michala Čapky zpočátku velmi submisivní a postupně se propracovává k projevům osobní autority, v podstatě však jde o slabocha neschopného postavit se čelem k vlastním slabostem i pochybením.

Dawn Terezy Cisovské je na první pohled vášnivá, ale také sexuálně poněkud frustrovaná žena, pro kterou její do fotbalu zblázněný a upovídaný a také svým způsobem primitivní manžel Oliver ztratil veškerou přitažlivost. Nechybí jí však síla mateřské lásky i touha skutečně a plně žít.

Alana hraje Josef Kaluža s důrazem na jeho veškerý komický potenciál, ale ponechává si přitom promyšleně prostor pro tragikomický oblouk své postavy. Jeho Oliver je ale obrazem pravdivého, upřímného, byť poněkud jednoduššího člověka, která nechce od života nic jiného než někam patřit a žít přitom v partnerském souladu a štěstí.

Každý, kdo přijde na Kočku v oreganu, uvidí herecké divadlo par excellence. Všichni čtyři účinkující opět podávají důkaz o vysoké kvalitě herectví, která je Komorní scéna Aréna pověstná. Děj běží strhujícím tempem, veselejší okamžiky se střídají s momenty méně či více vážnými a dojde i na situace vyloženě tragické. Hra, která má na první pohled znaky bulvární komedie, je však prolnuta důmyslně vystavěným procesem odhalování pravdy o malichernosti všech ideologií´ a společenských i osobních antagonismů, dojde-li k situacím, ve kterých jde doslova o život.

Kočka v oreganu je první ostravskou činoherní premiérou v roce 2020. Laťku kvality pro celý následující divadelní rok však nasadila velmi, velmi vysoko.“

Ladislav Vrchovský, Ostravan.cz, 12. 1. 2020