Recenze na Kočku v oreganu (i-divadlo.cz)
„Do roku 2020 vstoupila KS Aréna inscenací hry KOČKA V OREGANU anglického autora Torbena Bettse, jehož kritici považují za následníka Ayckbourna nebo dokonce Stopparda či Albeeho. Drama, v němž vystupují dvě nesourodé partnerské dvojice, začíná jako komedie mravů, přerůstá do tragikomedie a končí mrazivě, sám autor ji s nadsázkou charakterizoval jako zábavnou tragédii.
Tomáš Vůjtek jen mírně upravil překlad Michala Zahálky -který zvolil nový název hry místo překladu původního Invincible- a vypustil zmínky jasné jen Britům. Režie se ujal Petr Svojtka, známý režisér působící nejen v pražských divadlech.
Děj se odehrává někde na chudším severu Anglie, kam se Emily a Oliver s dětmi přestěhovali z drahého Londýna. Na seznamovací návštěvu pozvali sousedy Alana a Dawn, kteří odtamtud pocházejí… Scénu navrhl Michal Syrový rozčleněnou, v popředí je obývací pokoj s velkými abstraktními obrazy (z dialogů vyplyne, že je malovala Emily), knihovnou, servírovacím stolkem (na němž leží Marxův Kapitál), taburety, vlevo jsou vstupní dveře, vzadu průhled do kuchyně a vedle neviditelné schody do ložnic. Kostýmy nejprve výrazně charakterizují postavy, v druhém dějství jsou neutrálnější. Každé dějství má pět obrazů dělených zatmívačkou, s doprovodnou hudbou Vladimíra Nejedlého.
Setkání „lepších“ lidí z metropole s místními je zdrojem komických i dramatických situací vznikajících z nedorozumění a nepochopení, přitom se ovšem odhalují i vlastnosti a omezení každého z nich. Nesezdaní partneři Oliver a Emily se cítí povzneseni nad zdejší společnost, ale nejsou spokojeni ani sami se sebou. Emily hlásá socialistické ideály, avšak jako nepříliš úspěšnou malířku ji patrně živí Oliver, bývalý pracovník ministerstva, nyní bez zaměstnání. A pod povrchem jejich vztahu dřímá rodinná tragédie. Pošťák Alan se vyžívá sledováním fotbalu a pitím piva, amatérsky maluje. Má rád svou ženu, ale jejich intimní život je vyhaslý, spojují je jen děti. Dawn pracuje na půlúvazek u zubaře a touží po lepším a zajímavějším životě. O synovi, o něhož mají starost, se dlouho nemluví.
Autor kdysi v podobném prostředí žil, má je dobře odpozorované a odposlouchané, dovede to vtělit do věrohodných situací a dialogů. Pro rozdílné charaktery vybral režisér i fyzicky kontrastní typy. Oliver Michala Čapky je uhlazený liberál, slaboch uhýbající konfliktům, ale i muž připravený užít si bokem, teprve zděděný majetek mu dodá na ráznosti vůči Emily Petry Kocmanové, nervózní matce, hádavé, sexuálně chladné a fanatické hlasatelce sociální spravedlnosti (mj. nesnášející sousedovic kocoura, který jim blije na zahradě do oregana).
Tuto poněkud šedou dvojici konfrontuje barvitá dvojice návštěvníků: Alan Josefa Kaluži je bodrý a halasný plebejec, jehož kuráž roste s množstvím vypitého piva, a Dawn Terezy Cisovské je nejen v očích manžela „pořád ještě kočka“, za obhroublého muže se stydí a jeho užvaněnost nesnáší. Oba herci vnášejí do dramatu závan opravdového života, jejich živočišně spontánní projev je přesvědčivý a zábavný, o to víc otřásající je pak jejich prožívání žalu.
Hra má tři dramatické vrcholy a proměny ladění. První má charakter komedie, která se rozvine, když po vyzývavě oblečené Dawn vtrhne do bytu podnapilý Alan, na obnažené půlce těla pomalovaný znaky britské vlajky, popíjí a opilecky žvaní, a vyústí konfliktem kolem jeho neumělých portrétů kocoura Vinceho. Druhý je tragikomedie, která vznikne ze vzájemného nepochopení kolem (ne)přiznaného zabití kocoura a doznání manželské nevěry. Třetí je tragédie, jejímiž jsme svědky v posledním obraze, kdy se Dawn přijde svěřit, jak byl zabit jejich syn, a s manželem truchlí, zatímco ti druzí s trapnými rozpaky přihlížejí a balí…
Dramaturgická volba KOČKY V OREGANU se ukázala jako šťastná už proto, že malý počet aktérů a sevřený děj je pro komorní scénu příhodný. Především však proto, že pověstná souhra „ostravského činoherního klubu“ a tvořivý přístup herců, kteří si dobře porozuměli s hostujícím režisérem Petrem Svojtkou, dala vzniknout pozoruhodné a divácky vděčné inscenaci. Můžeme věřit Torbenu Bettsovi, který po premiéře prohlásil, že tak působivé provedení své hry ještě neviděl.“
Rozhovor s hercem Josefem Kalužou
Vybrat si jednu cestu Dvacetileté výročí vztahu s Arénou letos slaví herec Josef Kaluža. Rodák z Frýdku je doma na prknech divadla stejně jako na chalupě v Beskydech. V rozhovoru vzpomíná na zásadní role, vyslovuje přání do budoucnosti a odtajňuje osobní recept na vyčištění hlavy. Co vám daly a případně vzaly dvě dekády v souboru? Splnila se mi spousta divadelních snů, například když jsme se stali Divadlem roku. Taky jsem herecky vyrostl, cítím se tady uvolněně a můžu ...
Vyhlížíme Rok plný krás a ošklivosti
Dramaturgický plán na novou sezónu je na světě a mimo jiné to znamená, že už je na čase si pojistit si své oblíbené místo v sále s předstihem! Z čeho můžete v rámci předplatného vybírat v Roce plného krás a ošklivostí? Prodej předplatného na novou sezónu 2024/2025 spouštíme v pondělí 22. dubna.