Bezdomní

výstava fotografií

23.09.2009 -23.09.2009
Od 23. září proběhla ve foyeru divadla výstava fotografií Romana Poláška BEZDOMNÍ.

Romanovy portréty bezdomovců a jeho přátel mi evokovaly portréty apoštolů. Byli to muži, kterými se obklopil Ježíš. Vybral si je z prostého lidu, různých povolání. Podobně si vybírá i Roman své typy. Seznamuje se s nimi na ulici a zve je do ateliéru, kde je starou velkoformátovou kamerou fotografuje. Nezajímá ho jen vizuální stránka, ale jeho přáním je, aby se mu člověk otevřel. Čteme osudy lidí nejen z jejich tváří, ale i přiložených textů.

Jindřich Štreit

Rozhovor s Romanem Poláškem

Známý ostravský fotograf Roman Polášek (spoluzakladatel galerie Fiducia) od půlky září vystavuje v Aréně fotografie ze svého cyklu „Homeless“. K sezóně „Bytí i nebytí“ je to docela výmluvný výtvarný doprovod.

Jak ses dostal k fotografování bezdomovců a jaká to byla práce?

V letech 2001 a 2002 jsme v galerii Fiducia distribuovali časopis Nový Prostor, který má pomáhat lidem, co se ocitli na ulici. Částečně jsem se o toto staral, a denně tak přicházel s lidmi NP do kontaktu. Když jsme na konci roku 2002 časopis přestali distribuovat, uvědomil jsem si, jak zajímaví lidé to jsou a zkusil jsem se s nimi domluvit na vytvoření několika portrétů. Pracoval jsem s deskovým fotoaparátem (formát negativu 18*24 cm), zpočátku jsem měl jen dvě kazety, takže jsem mohl udělat jen dva záběry, později už jsem mohl udělat záběrů šest. Takže z „novoprostoráků“ vznikl základ, který jsem v průběhu dalších tří let doplňoval o další zajímavé lidi.


Z popisků k jednotlivým fotografiím vyplývá, že jsi se svými „modely“ navázal bližší kontakt. Jak hluboké ty vazby byly, případně jsou?

Ještě se vrátím ke kameře, se kterou jsem tyhle fotografie dělal, protože je hodně určující pro vlastní způsob práce. Má necelých 50 kg, malá kolečka na pojezd, obraz na matnici je vzhůru nohama, a když chci exponovat, musí model na 20 vteřin ztuhnout atd, takže jsme nejdřív popíjeli, kouřili startky a povídali si. A když člověk chvíli trpělivě naslouchá, tak se i dozví, protože všichni (s jedinou výjimkou) chtěli vyprávět.


Jaký byl ohlas u veřejnosti? Je vůbec u nás zájem o sociální témata?

Všechny výstavy měly velmi slušný ohlas, ať u nás nebo třeba v Polsku nebo v Rakousku. Nevím, jestli je to sociální tématikou, která je částečně lákavá pro média, nebo ničím jiným.


Jak se ti líbí výstavní prostory v Aréně?
Tak to ještě uvidíme, jaké je vybudujeme...


Máš v plánu nějaký nový projekt?
Plány jsou, některé se i realizují, ale na něco podobného tomuto se zatím nechystám.