František Řezníček - Ostravský fotograf

Výstava fotografií

23.04.2018 -15.10.2018

FRANTIŠEK ŘEZNÍČEK
(nar. 23. května 1954 v Palkovicích, zemřel 1. července 2007 v Hukvaldech)

František Řezníček se zabýval od svých patnácti let fotografováním. Jako náruživý fotoamatér se zúčastnil řady fotosoutěží a výstav. Fotografem se vyučil v roce 1980. V letech 1980 - 1990 pracoval v propagaci a zároveň spolupracoval s řadou redakcí deníků a časopisů. V r. 1990 založil svůj samostatný fotoateliér specializovaný na technickou a reklamní fotografii. V posledních dvaceti letech byl člověkem, bez jehož účasti a práce si nelze představit ani pořádání pravidelných setkání fotografů. Podílel se také na organizování výstav v Galerii 7, která byla otevřena na Chelčického ul. v Ostravě. Brzy získal uznání i jako galerista.
Fotografoval nejen kulturní akce, zejména na území Ostravska (Mezinárodní hudební festival Janáčkovy Hukvaldy, Folklor bez hranic aj.), byl dlouholetým spolupracovníkem ostravských divadelních scén a zachycoval nejrůznější pozoruhodné kouty Ostravy a jejího okolí. Pracoval stále pro regionální média a statutární město Ostravu. Pro městský obvod Mariánské Hory a Hulváky nafotil snímky do publikace vydané k stému výročí povýšení obce na město. Své fotografie rovněž vystavoval, např. ve foyeru ostravské Nové radnice. Byl předsedou Fotoklubu Ostrava.



FRANTIŠEK - POZOROVATEL. FRANTIŠEK - FOTOGRAF. FRANTIŠEK - MŮJ TÁTA.
Vybavuji si své a bratrovo dětství. Prosluněné dny u potoka, vonícího bršlicí a lopuším. Pryskyřice stékající lenivě po kmenech stromů. A náhle odpočinek očí v temné komoře. Jen magické červené světlo a štiplavý zápach z chemikálií v připravených lázních. Stojíme se zatajeným dechem na stoličce a děláme s tátou fotogramy, naše oči září. Vpíjejí se do tátova světa černobílých obrázků. Rozličné lidské tváře a místa, krajiny, tiché hřbitovy i rušné ulice města Ostravy. Zachycené prchavé okamžiky, nálady, nepozorovaně se zjevující na bělostných papírech. Vynořují se nikdy nekončící příběhy. Je podzimní podvečer, zvláštní světlo zlákalo Františka do ulic. Na krku se mu houpe fotoaparát, usmívá se. Dolíčky ve tvářích mu hrají očekáváním. Podaří se mu dnes vytvořit nějakou dobrou fotografii? Štěstí, náhoda, trpělivé vyčkávání? Světlo si pohrává s padajícím listím i rozpraskaným asfaltem. Vzpomínka na horké léto. Ve vzduchu je cítit déšť.
Maminka v lednici rovná vejce a máslo. Dělá prostor pro další várku černobílých filmů. Souznění, porozumění v teple domova.
František měl zvláštní dar naslouchat lidem.
To právě on mi dal kdysi do rukou starý fotoaparát, zavezl mě mezi cikány do vítkovických kolonií, vystrčil z auta, řekl foť a odjel. Byla jsem ještě dítě. V té době jsem se od táty začala učit nejen fotografovat, ale také naslouchat lidem. Mohu mu jen tiše poděkovat a pokusit se některé z příběhů dovyprávět. Nebo na ně navázat. Navázat na tátu.

Moc mi chybí.

Klára Řezníčková
Únor 2015

Vernisáž výstavy v pondělí 23. dubna 2018 v 17.00 hodin.
Výstava potrvá do 15. října 2018.