Bílé manželství

Tadeusz Różewicz

Všechno, co vidím, je nečisté...
20.11. 2010
15.6. 2011
Tadeusz Różewicz
Vlasta Dvořáčková
Joanna Zdrada
Annamária Kósa a Joanna Zdrada
Annamária Kósa
Michal Novinski
Tomáš Vůjtek
Marie Vlachová
Vojtěch Orenič
Kamila Holaňová

 Tadeusz Różewicz (9. 11. 1921, Radomsk, poblíž Čenstochové) je především básník a dramatik, ale v jeho rozsáhlém díle najdeme prózu i eseje. V tisku debutoval již v roce 1938, ale jeho knižním debutem jsou až poválečné sbírky Nepokoj (Niepokój, 1947) a Červená rukavička (Czerwona rękawiczka, 1948), které zásadně ovlivnily vývoj polské poezie. Jeho verše se zabývají především otázkami lidské existence, chápané jako zápas s nicotou. Nikdy se nesmířil s válečnou tragédií (za druhé světové války bojoval v partyzánském oddíle Zemské armády a jeho bratra Němci popravili), a zaníceně proto reaguje na projevy lidské krutosti. Hledá a nalézá novou formu básnického vyjádření, charakterizovanou střídmým veršem, inklinujícím k asketické prostotě a zkratce.
Różewiczova divadelní tvorba vyrůstá z jeho básnického díla (ve chvíli kdy publikoval svou první hru, měl na svém kontě již jedenáct básnických sbírek). Jako dramatik ruší konvence divadelního jazyka a začíná vědomě užívat v replikách básnické slovo (konkrétum tím získává metaforický přesah). Nabídl tak polskému divadlu originální koncepci, která se lišila od všeho, co do té doby bylo k vidění na jevišti. Poválečné polské drama bylo ne jedné straně ovlivněno tradicí monumentálního divadla (dramatizace stěžejních děl polského romantismu), tak jak je inscenoval Leon Schiller, a na druhé straně v něm sílil vliv oficiálně prosazovaného socialistického realizmu. O postupech absurdního divadla, jak je ve svých hrách ověřovali Eugéne Ionesco a Samuel Beckett, se toho ještě moc nevědělo. V tomto kontextu byla Różewiczova dramata skutečným zjevením.
Tématicky se jeho hry dají rozdělit do několika okruhů. Jedním z nich je reflexe dějinných událostí dvacátého století, zvláště válečných prožitků, a kritika s nimi spojených vlasteneckých stereotypů. Różewicz tímto způsobem polemizuje s polským romantickým dramatem (např. jeho dramatická prvotina Kartotéka). Zvláštní místo v jeho tvorbě zaujímají dvě hry, které svým ideovým obsahem i formou dodnes provokují polské diváky (Svědkové aneb Naše malá stabilizace, Stará žena vysedává). Příznačné je pro ně, že apokalyptické vize jsou nahlíženy optikou frašky. Četné Różewiczovy hry rovněž pracují s intertextuálními odkazy a aluzemi na (nejen) polský literární kontext. A právě do této skupiny patří Bílé manželství.
Różewicz hru napsal v roce 1973 a o dva roky později byla uvedena v Národním divadle ve Varšavě a svou erotickou otevřeností polskou společnost doslova šokovala (kardinál Wyszyński dal hru do klatby). Hlavními hrdinkami jsou dvě dospívající sestry, které se musí vyrovnat se svou biologickou a společenskou proměnou. Zatímco Pavlína se s rolí ženy a matky bez problému ztotožní, Bianka vnímá svůj rodiči naplánovaný sňatek především jako absolutní ztrátu svobody a potlačení vlastní identity a manželství pro ni představuje jednu velkou sexuální obsesi. Otec, kterého „sužuje“ jeho býčí potence, frigidní Matka ani senilní Děda, jenž právě propadl vzrušujícímu kouzlu fetišismu, neposkytují tápající Biance žádnou oporu. Groteskní charakter hry zvláště podtrhují surrealistické vize Biančiných obsesí. Zároveň však hra otevírá i dnes velmi aktuální problematiku identifikace jedince s jeho společenskou rolí.
Hra je aluzí na tradiční polský motiv šlechtického panství, tak jak jej v Panu Tadeášovi kanonizoval Adam Mickiewicz. Rovněž motiv dvou dospívajících děvčat, stojících na prahu dospělosti není v polském dramatu nijak nový (např. Witkiewiczova hra Na malém panství). A pokud jde o evropský kontext, nemůžeme opomenout Wedekindovo Procitnutí jara, které téma probuzené sexuality objevuje pro moderní dramatiku (i tuto hru jsme ještě nedávno měli na repertoáru).
Ve finální scéně stojí nahá Bianka před zrcadlem a odstřihává si vlasy. „Jsem tvůj bratr,“ sdělí překvapenému novomanželovi. Neboť být bratrem pro ni znamená stát se rovnocennou a mít stejná práva, být bratrem totiž znamená stát se člověkem. Biančin problém bychom z dnešního hlediska mohli vnímat i jako problém nevyjasněné sexuální orientace. Ostatně není to tak dávno, kdy nás módní cool dramatika bohatě zásobovala obdobnou plejádou hrdinů (transvestité, lesbičky, gayové), kteří se rovněž bouřili proti platným konvencím. Svým způsobem je tedy Bílé manželství (titul označuje manželství, které není sexuálně naplněno) velmi aktuální hra. Je to drama transgrese, drama vzpoury proti společnosti a jejím předepsaným pravidlům a modelům chování.

 

25
154
24
31
18
23
19
167
13
Ladislav Vrchovský
Moravskoslezský deník
ZVÍŘE V ČLOVĚKU NA JEVIŠTI KOMORNÍ SCÉNY ARÉNA Polská režisérka Joanna Zdrada vytvořila jediněčné představení v Ostravě Hra Bílé manželství je velkou divadelní událostí pro náročnější a vnímavé publikum. Różewiczovo Bílé...
21
Bílé manželství
Divadelní noviny
Bílé manželství v černé Ostravě Už na cestě do divadla mě napadlo, že hru současného polského dramatika Tadeusze Różewicze Bílé manželství, kterou na repertoár nasadila Komorní scéna Aréna, lze v kontextu aktuálního kulturního...
20
Bílé manželství
Eva Lenártová
Český rozhlas, Vltava
http://www.rozhlas.cz/mozaika/divadlo/_zprava/813794
18
Bílé manželství
38
Bílé manželství