Svatba

Witold Gombrowicz

Zničený svět si žádá rituální oběť. Hamletův návrat ve snu vojáka druhé světové války. Než objímání, to radši rovnou do držky.
28.1. 2006
6.5. 2007
Witold Gombrowicz
Irena Lexová
Janusz Klimsza
Janusz Klimsza
Janusz Klimsza
Vladislav Georgiev

Derniéra 6.5.2007

Literatura není objevováním Boha, ale Satana. Umění je vůči Bohu bezradné, neboť Bůh se nepohybuje. Pouze hřích vytváří pohyb, kterým umění dýchá. Literatura se zabývá objevováním stále nových podob Ďábla. To je její historická úloha.

Absence ďábla je absencí hloubky.

Satanova ruka může být rukou pomocnou, pokud ji včas pustíme.

Geniální jedinci rozšiřují hranice lidského pekla, když přidávají a kodifikují dosud nevyřčené formy lidského utrpení.

Skok do temné hlubiny – jak přirozená věc pro intelekt.

Všichni si dobře pamatujeme Goyovu grafiku se spícím mužem, z jehož hlavy opřené o stůl se rojí černí vampíři. Když spí rozum, budí se upíři. U Gombrowicze je tomu přesně naopak. Probuzený, horečnatě hledající smysl světa rozum se stává líhní nejdivočejších fantasmagorií.

Člověk ze své podstaty není schopen Zlo pochopit.

Umělec musí stát na hranicích Zločinu.

Koniec i bomba a kto widział, ten trąba.
Konec a puma, kdo viděl je Guma.
( Ferdydurke, str.127)



 

19
130
16
23
329
70
24
13
20
30
27
49
51
70
49
36
Svatba