Tango

Sławomir Mrożek

9.4. 2005
26.5. 2006
Sławomir Mrożek
Helena Stachová
Józef Czernecki
Józef Czernecki
Anna Franta
Józef Czernecki
Renata Worek – Drösslerová

Józef Czernecki
Herec, režisér a umělecký ředitel. Vystudoval divadelní školu v Krakově (PWST) obor herectví (ukončil v roce 1976) a režie (ukončil v roce 1981.
Absolvoval také postgraduální doktorské studium polské filologie na Jagelonské univerzitě.
V letech 1980 – 2005 pohostinně režíroval v profesionálních a univerzitních divadlech v Polsku, USA, Ukrajině, Gruzii a v České republice (Róžewicz, Strindberg, Gogol, Dostojevskij atd.). Realizace Mrożkova Tanga v Českém Těšíně (1989/90) a potom v Praze (1993/94) v jeho režii bylo první uvedení autora od roku 1968, kdy byl dán na index.

Tango je společenský tanec v pomalém rytmu ve dvoučtvrtečním nebo čtyřosminkovém taktu. Když ho slyšíme, vyvolává nostalgii starých dobrých časů…
Hra Tango se odehrává v rodinném salóně. Salón je typickým prostředím dramatu 19. století. Vznikla dokonce salónní konverzační hra. Odehrávalo se tu vše důležité v životě tehdejší společnosti. Proto musel být salón velmi uspořádaný…
Artur pořád někam odchází. Učí se jako Hamlet někde ve Wittenbergu, a teď se jako on pokusí o nápravu neuspořádaného světa. Je z nejmladší generace a musí to provést v zájmu budoucnosti. Ale stejně jako Hamlet už na to nemá. A tak po Hamletovi přichází Fortinbras. Un fort bras neboli silná ruka. U Mrożka má silnou pěst Eda…
Artur chce v rodině opět nastolit řád, musí tedy pro rodinu nalézt nějaké absolutní apriori. Domnívá se, že je obsaženo ve svatebním obřadu. Proto si chce vzít Álu. Brzy ale pochopí, že je to nesmysl, protože zavedení řádu musí pramenit z vnitřní potřeby celé rodiny. Artur jako důsledný lovec absolutna hledá dál a po smrti babičky Evženie vletí do typické pasti našeho století: řád už není možný, zavedeme tedy pořádek. Zavedení pořádku není závislé na tom, co si o tom ostatní myslí. Stačí mít cíl a prostředky k realizaci. Čili moc. Artur je ovšem jako Hamlet. Má ideu, ale nemá prostředky. Zůstane vždy utopickým ideologem, který předchází všechny revoluce. Žije jen svou vnitřní zkušeností, je do sebe uzavřenou subjektivitou. Z ní také vytvořil utopii. Jeho ideu ale převezme Eda, který vlastní prostředky…
Eda je chám, který umí žít v mělkém a odvozeném světě banalit a prázdných forem. Myšlením pohrdá, pokrok je něco jako „vpřed“, zásady si opsal od kamaráda z biografu. V jeho odvozeném světě se hodnoty netvoří, ale zapisují, opisují a kupují. Je mimo dobro a zlo. Ví svoje.
                                       Jan Hyvnar – výběr z rozsáhlé studie Edové tančí tango


Mrożkovy hry nemají „charaktery“, „fabuli“, „konflikt“ v pravém aristotelském smyslu. Každá je spíše modelem (idiogramem). U mnohých z nich se některé strukturální prvky opakují, obměňují, proměňují a vrství. U všech „modelů“ vyniká přísná logičnost myšlení. Málem bys řekl, že Mrożek je „absurdní logik“, kdyby to nebyl protimluv. Jenže realita sama není absurdní, teprve myšlenkovou transformací a domýšlením se takovou může jevit. A právě toto domýšlení, nepodobné jinému autorovi, ovládá Mrożek dokonale.
                                                                                                                      Aleš Fuchs

279
316
19
31
20
51
30
109
Tango