Vzpomínka na Arénu... od Apoleny Veldové

26. 11. 2020

Kromě rozhovorů s lidmi, kteří hráli důležitou roli při formování Komorní scény Aréna, vám budeme přinášet i další osobní vzpomínky na Arénu. Prvním vzpomínajícím je někdejší herečka Státního divadla Ostrava (dnešní Národní divadlo moravskoslezské), kterou jste mohli v Aréně vídat zejména v jejích prvních inscenacích. Řeč je o oblíbené herečce Apoleně Veldové, která se z Ostravy přemístila zpátky do Prahy a dnes je šéfkou činohry v Divadle Josefa Kajetána Tyla v Plzni.

„Mé vzpomínky na KSA jsou četné, pestré a milé.

Pro mne sahá prapůvod Arény do konce osmdesátých let minulého století, kdy jsem byla přizvána ke spolupráci s tehdejším Divadlem hudby (předchůdci KSA) na poetických večerech. K tomu pak přibyla výchovná pohádka se začínajícím hudebním skladatelem Pavlem Helebrandem (tehdy ovšem hercem :)) a o několik měsíců později se již rozjela několikaletá umělecká spolupráce ve hrách světových autorů: Kafka, Gozzi, Shakespeare, Lipus, Pivovar…

Kdybych zkoumala svůj vztah ke KSA po vzoru psychologických asociačních testů, vyšla by mi jednoznačná kombinace:

Komorní scéna Aréna – Pavel Cisovský

Pavel tehdy vytvořil dokonalé podhoubí pro výjimečné tvůrčí setkání profesionálních, amatérských a ještě studujících herců, kteří v sobě našli vzájemnou inspiraci a souhru. Byli ochotni trávit v divadle svůj volný čas po zkouškách v SDO (NDM), po škole, po práci. To, co se dnes ve firmách prezentuje jako ohromný vynález na tmelení kolektivu – teambuilding, workshop – to jsme my provozovali již v devadesátých letech na chatách, ale nazývali jsme to umělecké soustředění s následným mejdanem.

A konkrétní vzpomínka? VELRYBA.

Terminologický název divadelního jevu, vzniklý v Aréně v devadesátých letech při zkoušení Gozziho Zelenavého ptáčka.

VELRYBA označuje postavu či jednání, které je pro autora díla a režiséra inscenace nepodstatné, ovšem herec / herci situaci ztvární způsobem, jenž je nepřehlédnutelný. Příkladem budiž situace, která dala vzniknout tomuto již ustálenému ostravskému pojmenování:

Na forbíně se odehrává DŮLEŽITÝ milostný dialog hlavních postav příběhu na mořském pobřeží.

Pro dokreslení atmosféry se režisér rozhodne v zadním plánu vytvořit „ilustraci moře“… nenápadně má proplout z překližky vytvořená modrá ryba, má svým pohybem kopírovat houpání na vlnách. Hereckou invencí se z ryby stává velryba – ze hřbetu jí chvílemi tryská vodní sprška, vzduchem letí vidlička ztělesňující harpunu, velryba zápasí s neviditelným rybářem… Tím vším se ze zadního plánu stává pro diváka atraktivní podívaná. A ztrácí zájem o dialog v popředí. Ve zkratce – zadní plán přebije ten přední.

Termínem „velryba“ se od té doby označuje zvýraznění nedůležitého jednání postavy na úkor postav / dějů hlavních. Pojmenování se díky herecké migraci ustálilo kromě ostravských jevišť i v mnoha jiných divadlech. To vše samozřejmě s vědomím, že „velryba“ je záporný element herecké tvorby  :)“

K Apolenině vzpomínce dlužno podotknout, že velryba obohatila nejen divadelní terminologii, ale Arénu inspirovala k vlastnímu divadelnímu ocenění Zlatá velryba, které se rozdávalo na Salónech pořádaných na konci každé sezóny. Sama Apolena se stala držitelkou Zlaté velryby za „nejlepší přebrept“.

Vzpomínka na Arénu... od Apoleny Veldové