Rozhovor s fotografem Ivanem Pinkavou

29. 8. 2020

Komorní scéna Aréna připravuje ve spolupráci s Fotografickou galerií Fiducia druhou ze série tematických výstav divadelních plakátů. Tentokrát vystavené plakáty společně vytvořili Ivan Pinkava – významný představitel současné fotografie a Robert V. Novák – grafik a oceňovaný autor vizuálních prezentací kulturních institucí jako je Letní filmová škola v Uherském Hradišti nebo ostravská GVUO. Ivan Pinkava, který na vernisáž výstavy ve středu 16. září přijede osobně, pro nás zodpověděl několik otázek o divadelním plakátu.

 

Jste autorem fotografií pro několik sérií divadelních plakátů. Jak spolu fotografie a divadlo komunikuje?

Trochu Vaší otázce nerozumím, jak ji myslíte. Zajímá Vás skutečně vztah fotografie jako takové a divadla jako umělecké formy nebo vztah divadla coby zadavatele směrem k fotografovi?

Pokud máte na mysli to první, tak se přiznám, že jako tvůrce plakátu se tímto vlastně nezabývám, protože by to bylo spíše kontraproduktivní. Je to otázka pro tzv. divadelní fotografy, tedy autory, kteří fotografují divadelní představení a podílí se tak do jisté míry i na jeho interpretaci.

Pokud máte na mysli to druhé, tak to je samozřejmě otázka pro mne klíčová. Jednak z ní vyplývá, zda vůbec chci s divadlem spolupracovat a pak určuje mou svobodu práce, což je pro mne klíčové.

 

Sám se věnujete volné tvorbě. Jsou zadání Národního divadla Brno a Jihočeského divadla nějak omezující? Například činohra Národního divadla Praha počítá s tím, že bude na plakátu inscenace vždy někdo z herců. Je při takovém zadání dostatek prostoru pro vlastní invenci?

Musím říct, že v obou divadlech jsem si vydobyl poměrně značnou autonomii. Předpokládá to samozřejmě pochopení a velkorysost na straně divadla a také respekt na mé straně. To znamená, že i přes značnou svobodu si stále uvědomuji, že se jedná o reklamu svého druhu, která musí naplňovat svůj cíl, tedy informovat a přilákat diváka, prodávat představení a podílet se na vizuálním jazyku celého divadla. To není vůbec jednoduchý cíl při vícesouborovém divadle, které plní svou veřejnoprávní službu. Zjednodušeně řečeno musíte oslovit diváky cca od 15 do 90 let, snažit se o současný vizuální jazyk, který preferuje víc mladší, tedy dnešní a budoucí generaci návštěvníků, a přitom je to jazyk srozumitelný a zábavný i pro generaci výrazně starší. Současně hledáte ještě průnik vizuálního řešení pro balet, činohru a operu, abyste podpořil značku instituce, že se skutečně jedná o jednu a též instituci. V Brně je to ještě složité i tím, že NDB reprezentují tři různé divadelní domy, a zvláště na počátku mé spolupráce NDB velmi řešilo, jak tuto identitu podpořit. To byl rozdíl oproti spolupráci s Jihočeským divadlem, kde jsem pracoval výhradně pro činohru.

Aby situace nebyla jednoduchá, plakáty vznikají často s velkým předstihem, převážně v době, kdy nemáte k dispozici kostýmy, neexistuje scéna a občas dokonce ani není dokončená představa o celém řešení inscenace. Tedy v podstatě se trefujete do budoucí interpretace. Čímž chci také říct, že u většiny plakátů nejde tolik o práci okolo fotografování, což je už jen radost, ale to nejtěžší je zvolit a nalézt prostředí, určit řešení kostýmů, výběr vhodných modelů, částečně nebo zcela se podílet na produkci celého fotografování. Mému pojetí navíc není vlastní dělat jakousi formální schválnost nebo dokonce antitezi, která může být velmi snadná a lákavá. Sice může být na počátku zábavná, ale vesměs se velmi rychle okouká a vyvane. Část plakátů totiž navíc na rozdíl od většiny reklam musí sloužit někdy i několik sezón a vy nikdy nevíte, jak dlouho to bude. V NDB jsme společně s Robertem V. Novákem zrealizovali během pár let včetně kampaní odhadem okolo 150 plakátů, a tak máte možnost si všechny tyto aspekty velmi dobře uvědomit.

 

S Robertem V. Novákem jste spolupracoval na několika úspěšných kampaních pro Národní divadlo Brno. Co může udělat design pro umění?

Kampaň a design jsou odlišné věci, není mezi nimi rovnítko. Samozřejmě kampaň musí mít své designové řešení, tedy zde grafický design, ale každá věc má své zcela odlišné zákonitosti, ty je potřeba protnout, aby si vzájemně sloužily. Design se podílí především na konečném lesku a kráse celé kampaně. Protože kampaň je mnohem intenzivnější ale kratší než prezentace jednotlivého plakátu, musí být celá strategie velmi promyšlená, efektivní a udržet nějakou dobu Vaši pozornost. Vlastně ideje všech kampaní, které jsem realizoval pro NDB s výjimkou kampaně s diváky, která ale už následovala vyzkoušený model, vyšly z mého podnětu. S Robertem V. Novákem jsme až v další fázi hledali konečnou grafickou podobu. Myslím, že oba jsme dostatečně zkušení, abychom odhadovali výsledný účin. Vlastně čím méně lidí do práce mluvilo, tím lépe. Řada lidí z marketingu v divadlech podléhá představě, že jejich pozice jim dává schopnost věcem správně rozumět, ale upřímně řečeno, velmi často tomu tak není. Většinou mají jen velmi krátkou zkušenost, přišli z jiných oborů, často trochu rozumí marketingu, ale už vůbec už ne grafickému designu nebo obráceně apod. Asi Robert i já jsme poměrně autoritativní typy, tedy jsme si v obou divadlech uměli v tomto směru vydobýt dobré podmínky. A Robert je navíc opravdu výjimečný grafik a spolupráce s ním i mně dávala také určitou jistotu nějakého výsledku, protože logicky ne vše se vždy fotografovi povede a grafik ještě může leccos za Vás zachránit. Rád bych zdůraznil, že zvláště v kampaních, myslím, byl přínos Roberta na výsledku výjimečný.

 

Sledujete vizuální komunikaci divadel v posledních letech? Jde vidět nějaký posun v kvalitě? Čím to je?

Samozřejmě lehce to sleduji, ale ne nějak systematicky. Asi to souvisí i s tím, že se právě z této práce stahuji a poslední rok jsem ještě z velkého respektu k Jirkovi Heřmanovi dělal už plakáty pouze pro operu. Ale z počátku jsme plakáty jiných divadel hodně sledovali a často nás napadlo, že jsme nějaký čas docela zásadně jiná divadla inspirovali. Bylo by zajímavé zpětně se podívat na divadelní plakátovou tvorbu v Čechách třeba před sedmi lety a posoudit ji s dnešním stavem.  Několik divadel tu dnes dělá opravdu zajímavé plakáty a mají i promyšlené koncepty, které vidí už za roh, a ne pouze do příštího měsíce. Mimochodem už to, že zde pořádáte tuto přehlídku, také o něčem vypovídá.

 

Rozhovor s fotografem Ivanem Pinkavou