2011-04-11

Tarelkinova smrt aneb Co je to morální cítění

Dluhy, úplatky, kompromitující materiály, policejní i soudní zvůle, lidskost pohřbená dva metry pod zem a všude samí démoni-do takového světa a takové společnosti vstupuje divák usedající v Komorní scéně Aréna, aby zhlédl hru Tarelkinova smrt v režii Ivana Krejčího.
Že to všechno něco dobře známého připomíná?
Bylo by málo říci, že hra je aktuální. Protože je nadčasová.
Na začátku ukončí bzukot mouchy stisk kruté dlaně a v samotném závěru na velké pavučině spolu tančí družný tanec ve vzájemném objetí dva hlavní hrdinové, zpočátku nesmiřitelní nepřátelé. Neboť vrána k vráně sedá…Našli se, dva pavouci schopní vysát život ze všeho a ze všech. Ptáte se, kdo jsou ty mouchy, které lapají do svých sítí? Stačí pohled do zrcadla, odpověď je nasnadě.
Že herecký soubor ostravské Arény disponuje skvělými herci, to už je obehraná písnička. V Tarelkinově smrti však od prvního okamžiku dávají aktéři zapomenout na svá nejvydařenější herecká díla. Bez nadsázky: takový gejzír vynikajících hereckých výkonů Aréna ještě nezažila.
Scéna Milana Davida obsahuje křivé dveře, nachýlenou skříň i stůl s kratší nohou, vše v metafoře světa celého nakřivo, a nabízí i barevnou symboliku: na zemi namalovan( velká pavučina (a třeba i bludiště) je ve stejné zelenkavé barvě, jako bytový mobiliář.
Adam Parma ve své hudbě k inscenaci zpočátku používá disharmonické prvky, aby v závěru opřel sbližování mafiánů o taneční motiv tanga hraného melodickými houslemi.
Josef Kaluža se v roli Tarelkina-Kopylova stylizuje do postavy démonického skřeta. Jeho hlavní protivník, generál Varravin, je v podání Alberta Čuby reprezentantem vládnoucí elity, té elity, pro kterou je hlas lidu bzučením mouchy. Dvojice policistů, Rasplujev v podání Reného Šmotka a jeho nadřízený Och ztělesněný Markem Cisovským vykreslují onu primitivní ctižádost i zvůli policejního aparátu bažícího po moci nad celým světem. Mezi vrcholné herecké kreace je třeba zahrnout i práci Zuzany Truplové, která svoji služku Mavrušu vybavila přesnou dávkou pokryteckého slouhovství.
První polovina představení je divácky o málo atraktivnější, než část po přestávce, která však zase nabídne mnoho hlubšího k zamyšlení.
O inscenačních počinech Komorní scény Aréna se píše převážně pochvalně. Tituly na repertoáru patří k tomu nejlepšímu, co divadlo v České republice nabízí.
Tarelkinova smrt není výjimkou.

Ladislav Vrchovský