2011-05-10

Taboriho Jubileum je hrou pro otrlé. Mrtví, holocaust, heilování. Tyto pojmy zde nejsou ničím výjimečným, ba naopak, v představení, které jsem navštívila, se staly užívaným prostředkem k ztvárnění expresionisticky laděného světa na jevišti.

Setkáváme se tu ovšem se dvěma rovinami, jak lze na tento bizarně vytvořený svět pohlížet.

Nejprve se jedná o samotnou dramaturgii, střet vnímání autora hry George Taboriho a pojetí autora inscenace, režiséra André Hübnera–Ochodlo. Toto vzájemné setkání obou tvůrců není jen pomyslné, oba umělci se osobně znali. Tudíž je zde předpoklad, že režisér (ve spolupráci s dramaturgem) pohlížel na text skrze jakousi osobnější rovinu. Navíc to nebyla první Taboriho hra, kterou inscenoval (v Teatru Atelier byla už uveřejněny Weisman a Rudá tvář), svou roli zde tedy hraje už i zkušenost s touto poetikou. Oba také mají k tématu židovství blízko, otec spisovatele zemřel v Osvětimi, režisér se také hlásí k židovskému náboženství. Je ale otázkou, zda si Tabori skutečně představoval výklad svého textu jako narážku na přítomnost, nebo je to pouze způsob, jak se autor textu vyrovnává s válečnými zvěrstvy minulosti.
 

Celou recenzi si můžete přečíst na

http://www.svetadivadlo.cz/cz/s-sad-6-2010/gavendova-masakr