2019-01-22

„Shakespeare, Voltaire a já!“ volá titulní postava - Divadelník Bruscon rakouského provokatéra Thomase Bernharda ; po delší odmlce zase v českém divadle, tentokrát v ostravské Komorní scéně Aréně.

Ani se to nechce věřit, ale od vpádu Bernhardových dramat na česká jeviště uplynula už dvě desetiletí. V případě Divadelníka takřka na den přesně. V Divadle Na zábradlí měl v režii J. A. Pitínského premiéru 16. února 1999. V Ostravě ho divákům vrací v témže překladu Vladimíra Tomeše Polák André Hübner-Ochodlo.

Caesar, Napoleon, Hitler

Zajímavý je společenský kontext tehdy a dnes. Pražský Divadelník se hrál čtyři dny po uplynutí desetiletí od Bernhardovy smrti, a v Rakousku tehdy ještě platil autorův zákaz jeho hry ve vlasti uvádět. Na dobu platnosti autorských práv, tedy na 70 let. I když vykonavatelé poslední vůle se „ve prospěch Bernhardova díla“ rozhodli právě po deseti letech zákaz zrušit, jezdili Rakušané na Divadelníka - do Česka.

V Ostravě vstupuje do velice podobného společenského kontextu, jehož sarkastickým kritikem v Rakousku Bernhard byl. Na rozdíl od Německa Rakušané nikdy nepocítili potřebu vyrovnat se s rozpornou minulostí. „V Rakousku je dneska víc nacistů než v roce osmatřicet,“ zaznělo z jeviště vídeňského Burgtheatru na premiéře Náměstí Hrdinů v roce 1988.

Skandál to byl kolosální. „Pryč z Vídně s tím darebákem!“ volal rakouský Okamura, novonácek a populista Jörg Haider.

U nás v roce 2018, když máme tak rádi hru s osmičkami, stačí slovo nacista vyměnit za jiné: komunista. Dědictví tlusté čáry za minulostí začíná být děsivé.

Hübner-Ochodlo vrátil v nejlepším českém divadle Divadelníka do prostoru a situací, do jakých je určil Bernhard. Bruscon není Thálie strádající nepochopením okolí. Je to velikášský šmíra, prosazující své nikým nepochopené dílo - Kolo dějin - s postavami Caesara, Napoleona a Hitlera. Ano, vlastně tedy Shakespeara, Voltaira a Bruscona. Toho třetího skvěle hraje, jak on to umí, Marek Cisovský.

 

Shakespeare, Voltaire a já

Bruscona hořce naplňuje minulost ve „státním divadle“, bere ale zavděk už jen podřadnými štacemi, třeba špinavým hostincem s bourárnou masa a hovadským hostinským-řezníkem (Jan Chudý) v zapadlé vsi. S móresy herce jediné herojské šarže terorizuje mentálně retardovaného syna (Vojtěch Lipina) a utrápenou, nemocnou manželku (Dana Fialková). Nutí je hrát divadlo s ním, a jen vedle nich, osob bez jakéhokoli talentu, ještě vyniká.

Divadelník je hořké drama o sebechvále a o neschopnosti odejít ze scény v pravý čas. Nebudu daleko od pravdy, když Ochodlovu inscenaci označím za Divadelníka v Česku největšího. Tehdy v Rakousku, dnes u nás i velice aktuálního.

Hodnocení 95%

Jiří P. Kříž, 22. 1. 2019