2015-01-13

V den, kdy po likvidaci Cen Alfreda Radoka, výročních ocenění divadelních inscenací a uměleckých výkonů v nich, diskutovali pražští kritičtí provinciálové u Vltavy na téma Po Radocích, uniklo jejich pozornosti dílo na nominaci coby inscenace roku 2014 ložené. Na jakési venkovské přehlídce Ost-ra-var: Přízraky Henrika Ibsena v režii Petra Gábora v Aréně.

Téže partě považující pražské scény za pupek vlastní ignorací omezeného kritického světa, a cítí se v něm docela dobře, se to nestalo poprvé. Připomínám jen tupozrakost nejkřiklavější: Nedohlédli kvalit Lipusovy Romance pro křídlovku v Národním divadle moravskoslezském nebo Mikuláškova Evžena Oněgina v Divadle Petra Bezruče.

Z Norova odkazu
Přízraky jsou Ibsenovou provokací měšťáckého polosvěta. Také Norou nebo Nepřítelem lidu společnost dráždil. Není náhodné, že tyto tři hry napsal po sobě. V Přízracích z roku 1881°otevřením témat pokrytectví církve, ale hlavně alkoholismu, drog, incestu, přetvářky, cynismu nebo eutanázie předběhl dobu bezmála o století.
Také u nás se Přízraky hrají zřídka; naposledy je inscenoval Jan Nebeský ještě v Divadle S. K. Neumanna. Otec a syn alkoholici, matka strážkyně rodinných poklesků, pastor pokrytec, otčím vypočítavý křivák, dcerunka cynik deroucí se výš... Kde jsou kladné postavy?!
A všude kolem neporazitelné přízraky vlastní minulosti. Dostihují aktéry v nejnevhodnější chvíli. Jednou dokážou zvrátit osudy, podruhé rozvrátit vztahy, potřetí přinutí účastníky příběhu, tedy i diváky, zvracet nad vlastními prohřešky a hříchy.
Všechno je v Přízracích přízračné, temné, zlé a záhadné. Kde se v lidech vzalo tolik špatnosti? Nor Ibsen ji z Kodaně pro budoucnost spolehlivě diagnostikoval a odkázal nám ji. Už na prahu příštího divného století, které to devatenácté ještě nosilo v břiše.

 

Pro Arénu Neradok
Komorní scéna Aréna je u zbytku nepražského a nebrněnského kritického světa zabývajícího se i reflektováním něčeho tak málo „in“ jako je Ibsen, navíc předaleko od Botiče nebo od Ponávky, až kdesi u Hrčavy, vnímána jako vyhraněné herecké divadlo. Co chtít víc, pravím?!

V glose mohu vyjádřit jen obdiv k vyzrálému kumštu Aleny Sasínové-Polarczyk (Paní Helena Alvingová), Jana Fišara (Pastor Manders), Alberta Čuby (Osvald Alving), Vladislava Georgieva (Jakub Engstrand) a Zuzaně Truplové (Regina Engstrandová). U mne nominaci - snad aspoň anketa Světa a divadla po Radocích zůstane - mají. Díky Ostravaru nebudu nejspíš v tom tipu posledním vojákem v poli jako třeba u zlínských Žítkovských bohyní.

 

Komorní scéna Aréna Ostrava - Henrik Ibsen: Přízraky. Překlad František Fröhlich. Režie a výběr hudby Peter Gábor, dramaturgie Tomáš Vůjtek, scéna a kostýmy Katarína Holková. Premiéra 22. března, psáno z reprízy 26. listopadu 2014 na přehlídce ostravských divadel Ost-ra-var.
Hodnocení 100%